Muzeum Těšínska vydalo s finančním přispěním Moravskoslezského kraje v rámci Programu rozvoje muzejnictví v Moravskoslezském kraji publikaci předních českých znalců dějin Slezska. Jak již název napovídá, jedná se o dějiny Těšínska, z podtitulu pak vysvítá, že hlavní pozornost autorů je soustředěna na dobu, kdy bylo toto hornoslezské knížectví nedílnou součástí konglomerátu zemí Koruny české. Jedná se o období od 1. poloviny 14. století do převzetí Těšínského knížectví habsbursko-lotrinským rodem v roce 1722. Chronologický záběr této publikace je však širší. Všímá si „Těšínska před Těšínskem“, tedy středověkého období zhruba od 9. do druhé poloviny 13. století, kdy bylo toto území, stejně jako celé Slezsko, střídavě pod sférou vlivu českých Přemyslovců a polských Piastovců. Roku 1327 se stává těšínský kníže Kazimír I. leníkem českého krále Jana Lucemburského a jeho knížectví integrální součástí zemí Koruny české. Jednotné území bylo rozděleno na zhruba stejné poloviny mezi nástupnické státy Rakouska-Uherska - Československo a Polsko roku 1920.

Kniha „Těšínsko - země Koruny české“ představuje první moderní českou syntézu středověkých a raněnovověkých dějin Těšínska. Na rozdíl od svého předchůdce, Dějin Těšínska z pera Dr. Františka Slámy, vydaných roku 1889, je výklad dějin tohoto knížectví postaven na dlouholetém studiu písemných pramenů uložených v domácích i zahraničních archivech s využitím moderních kritických postupů historiografie. Svižně koncipovaný hlavní text, sledující především politické dějiny kdysi jednotného území, je doplněn řadou drobných textů pod čarou, které si hlouběji všímají dílčích témat. Z těchto marginálií jmenujme například osobnost sv. Hedviky, hrad ve Slezské Ostravě, českou královnu Violu Těšínskou, plastiku těšínské madony z dílny Petra Parléře, proslulé lovecké pušky těšínky, dominantní postavení českého jazyka na Těšínsku, valašskou kolonizaci Beskyd, skočovského rodáka sv. Jana Sarkandra, luterského kněze Jiřího Třanovského, těšínského purkmistra Leopolda Gottlieba Polzera, jezuitskou rezidenci v Těšíně, osobnosti z rodu Vlčků z Dobré Zemice a Bludovských z Dolních Bludovic, důsledky Altranstädtské smlouvy a exekučního recesu pro evangelíky na Těšínsku, výstavbu evangelického Ježíšova kostela v Těšíně a mnoho dalších zajímavostí, které umně doplňují hlavní text.

Publikace je opatřena množstvím barevných i černobílých obrázků z fondů mnoha českých i zahraničních institucí a soukromých sbírek, většinou dosud nepublikovaných (např. Muzeum Těšínska, Muzeum Śląska Cieszyńskiego, Archiwum Państwowe w Katowicach, Oddział w Cieszynie, Archiv města Ostravy, Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archivy ve Frýdku-Místku a Karviné, Moravský zemský archiv v Brně, Národní archiv v Praze aj.). Připojen je také nezbytný poznámkový aparát, odkazující zvídavého čtenáře na další prameny a literaturu. Cennou pomůckou se jistě stane také obsáhlý soupis pramenů a literatury k dějinám Těšínska, dále mapky a rodokmeny těšínských knížat z rodu Piastovců. Publikace je opatřena také obsáhlejším resumé v anglickém, německém a polském jazyce.

Kniha historiků působících na Slezské univerzitě v Opavě, doc. PhDr. Ireny Korbelářové, Dr. a doc. PhDr. Rudolfa Žáčka, Dr., se jistě stane vítanou a nezbytnou součástí knihoven nejen odborných historiků a badatelů, ale vedle institucí také nejširšího spektra zájemců všech generací o těšínskou vlastivědu. Tato publikace se stává také odrazovým můstkem pro všechny, kteří se chtějí zabývat staršími dějinami Těšínska. Muzeum Těšínska vydalo tuto publikaci nejen díky finančnímu přispění Moravskoslezského kraje ale také některých měst a obcí na Těšínsku, jmenovitě Českého Těšína, Chotěbuze, Jablunkova, Karviné a Petřvaldu. Celková podoba této první moderní české syntézy starších dějin Těšínska je výsledkem spolupráce a pochopení mnoha jednotlivců z českých i zahraničních institucí.

Před polovinou 16. století vstoupila na Těšínsko luterská reformace, která se záhy stala většinovým vyznáním místního obyvatelstva. Ačkoliv zde došlo o necelých sto let později k restauraci vůdčích pozic katolické církve, již nikdy se jí nepodařilo v této části Horního Slezska získat monopolního postavení. Reformace, která zapustila na Těšínsku silné a trvalé kořeny, se stala v průběhu dalších staletí živnou půdou pro vznik i působení dalších protestantských konfesí a náboženských směrů nejrůznějších odstínů. Snad i proto se zde nesetkáváme s takovou četností, stářím či vysokými uměleckými kvalitami drobných sakrálních staveb reprezentujících katolictví, jako je tomu v jiných částech naší vlasti. Ve větším měřítku zde vznikaly památky tohoto typu až od poloviny 18. století, avšak tato kontinuita je zachována do dnešních dnů. I když se k polním kaplím, křížům či božím mukám dnes již nekonají průvody o slavnosti Božího Těla nebo v prosebné dny za úrodu, stejně jako již dávno nejsou zbožnými zastávkami procesí putujících do k Panně Marii do Frýdku, Orlové či Starého Bohumína, ke sv. Antonínu Paduánskému na Prašivou, k sv. Anně na Kozubovou či k zázračnému kříži a studánce na Salajce v Horní Lomné, či na jiná poutní místa v regionu, patří neodmyslitelně k paměti regionu, nezřídka tvoří významné krajinotvorné prvky a dominanty.

Tato drobná publikace zpřístupňuje části výsledků terénního výzkumu Mgr. Wiesławy Branne, etnografky Muzea Těšínska. Neklade si nároky na úplnost, chce jen výběrově upozornit a připomenout zvláštní atmosféru a půvab některých z těchto pozoruhodných objektů.

Kniha „Města na Těšínsku v 18. století“, vycházející jako 18. svazek vědecké řady „Studie o Těšínsku“ je bohatým zdrojem informací o městech historického těšínského knížectví. První část pojednává o celkovém obrazu měst (postavení měst, hospodářství, velikost a vzhled, společnost a správa města a veřejná působnost měšťanů). Druhá část se věnuje soukromému životu, bydlení a odívání. Studie jsou doplněny obsáhlou bibliografii a prameny.

Katalog vydaný ke stejnojmenné výstavě uskutečněné ve výstavní síni Muzea Těšínska v Jablunkově v roce 2005. Publikaci tvoří dvě části - stěžejní obrazová část obsahuje chronologicky řazenou dostupnou plánovou a obrazovou dokumentaci jako jsou mapy a plány (46 vyobrazení map a plánů), letecké snímky a historické fotografie (15 vyobrazení), které byly nalezeny ve sbírkách řady institucí (Österreichisches Staatsarchiv - Kriegsarchiv, Wien, Zemský archiv v Opavě, Vojenský ústřední archiv v Praze, Muzeum Śląska Cieszyńskiego w Cieszynie a Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad v Dobrušce). Obrazová část katalogu je doplněna také o 15 fotografií současného stavu jablunkovských šancí. Textová část katalogu je rozdělena na dva oddíly - první nastiňuje historii jablunkovských šancí v širším kontextu dějin Těšínského knížectví, druhá část se věnuje opevňovací soustavě šancí v období od 16. do 19. století. Textová část je doplněna přílohou s využitými prameny a literaturou a závěrečným shrnutím v polském, německém, anglickém a francouzském jazyce.

Do pátého svazku monografie Těšínsko bylo zařazeno vše, co ještě bylo třeba ujasnit. To platí především o podílu polské menšiny na formování charakteru těšínské kultury a o aktivitách této minority (stať K. D. Kadłubce) a též o problematice evangelické církve na tomto území (stať A. Sulitky). Nakonec - jak jinak - přišly na řadu závěry a nebylo to pro šéfredaktora celé monografie nijak snadné. Při jejich formulování se vyjevily nové otázky, a proto ještě jedna kapitola navíc. Kapitola o třech regionech - goralském, těšínském či valašském a lašském, o pojmech Lach, Valach a Goral na Těšínsku a v celých Karpatech. Nemyslíme si, že jsme zaznamenali všechno a nemůžeme vyloučit ani nějaký omyl. Poctivě jsme se snažili shromáždit a osvětlit vše, co se ve 20. století vědělo o tomto kraji. O kraji milých a statečných lidí, kteří se stále ještě hlásí k jeho tradicím.

Na Těšínku ještě na začátku 20. století se nalézala, zejména u starší generace, živá lidová kultura. Žili zde zpěváci a gajdci např. J. Wolny, P. Zogata, M. Czudková, vyprávěči pohádek, pověstí, legend a také humorných vyprávění např. M. Chydziurová, J. Ježowicz, malíři obrazů na skle a řezbáři lidových plastik. Obyvatelé Těšínska své písně, tance a muziku, pohádky a pověsti, obrázky na skle i dřevořezby měli rádi. Vážili si svých zpěváků, gajdků, vyhlášených tanečníků „ověnžoku, kulanego“ stejně jako vyprávění pohádek a prací řezbářů. Kdysi dávno pro jejich umění byl vyhrazen jen vzácný čas volna. Byl to čas klidu a vyrovnanosti, který je odpoutal od všedních starostí, neboť vedle kostela to byla jediná kultura. O lidovém umění pojednává kniha Těšínsko, IV. díl, která čtenáře provede svátečním časem dobré pohody našich předků.

Třetí díl monografie o Těšínsku je na rozdíl od předchozích dvou dílů zaměřen více na hodnoty a poznatky povahy spíše nemateriální. V prvé části knihy se dovíme o starodávných pravidlech v životě rodiny i v životě obce, jak je známe z historických pramenů a jak přežívaly ještě dále ve století dvacátém. Největší část knihy je věnována lidovým obyčejům, které provázely člověka od Tří králů po Novém roku až po štěpánskou koledu na konci roku a od jeho zrození až po smrt. Nechyběly při žádné významné příležitosti. Poslední část knihy nás seznamuje s lidovým léčitelstvím - jak se lidé sami léčili, jak léčili dobytek a jakou roli v tom všem hráli známí lidoví léčitelé.

Kniha je pokusem o zachycení změn v oblasti těšínské architektury a krajinného vzhledu v průběhu posledních desetiletí pomocí starých fotografií a snímků ze současnosti. V popiscích provázejících fotografie bylo použito současných názvů městských čtvrtí, ulic a náměstí. V některých případech současné fotografie nejsou úplně totožné se starým záběrem, což bylo způsobeno novou zástavbou nebo vzrostlou vegetací.

Studie popisuje zemské zřízení Těšínského knížectví z konce 16. století - historie vzniku, zemské zřízení Těšínské 1573 a 1592 a listina knížete Václava z roku 1607.

Židé byli po věky přítomni na území Koruny české. Sehrávali významnou roli v ekonomickém životě, později se také podíleli na vývoji kultury, vědy a osvěty. V oblasti Slezska, která byla v té době od 1. pol. 14. stol. do poloviny 18. stol. celá podřízena českým králům, Židy potkáváme již v 12. stol. V dalších stoletích jim byl pobyt ve Slezsku zakázán, i když v zásadě zde židovské společenství přetrvalo až do 20. století. Vědecká zkoumání komplikovaných dějin slezských Židů byla prováděna již v 19. století, podíleli se však na nich hlavně badatelé z Vratislavi. Byly ovšem zaměřeny především na pruské Slezsko, tedy tu část Slezska, kterou v polovině 18. stol. připojil ke svému státu pruský král Bedřich Veliký. Literatura na téma Židů žijících na území rakouského Slezska, které po slezských válkách zůstalo pod vládou Habsburků, je skromná. Náležitý výzkum byl započat teprve před několika lety. Naše publikace se snaží alespoň částečně zaplnit tuto mezeru. Obsahuje soubor článků věnovaných široce pojatým dějinám Židů žijících na území bývalého rakouského Slezska. Některé z nich se navíc dostávají za časový mezník existence tohoto administrativního útvaru, který s malou přestávkou existoval v letech 1742-1918. Část zde zahrnutých článků byla přednesena ve formě referátů na vědeckém zasedání věnovaném dějinám Židů ve Slezsku, které se konalo 13.-15. 5. 2000 ve Vratislavi, ostatní pak byly napsány speciálně pro tuto publikaci.

Literatura na téma Židů žijících na území rakouského Slezska, které po Slezských válkách zůstalo pod vládou Habsburků, je skromná. Náležitý výzkum byl započat před několika lety. Publikace se snaží alespoň částečně zaplnit tuto mezeru. Obsahuje soubor článků věnovaných široce pojatým dějinám Židů žijících na území bývalého rakouského Slezska. Některé z nich se navíc dostávají za časový mezník existence tohoto administrat. útvaru, který s malou přestávkou existoval v letech 1742-1918. Část zde zahrnutých článků byla přednesena ve formě referátů na vědeckém zasedání věnovaném dějinám Židů na Slezsku, které se konalo ve Vratislavi 13.-15. května 2000, ostatní pak byly napsány speciálně pro tuto publikaci. Pro období do konce 18. století, kdy jsou v pramenech jména stejných osob uváděna rozdílně, byly přijaty všeobecně přijaté verze.

Druhý díl monografie se zabývá dvěma významnými tématy - obydlím a oděvem. Těšínsko jako jedno z mála míst střední Evropy vzbuzovalo pozornost především přežíváním archaických reliktů středověkých stavebních prvků v jeho horské části. Po řadě časopiseckých studií a marginálních zmínek v knižních publikacích se až v této monografii dostává jeho vesnické architektuře etnografického a historického zhodnocení. Kapitoly o oděvu shrnují poznatky několika badatelů, kteří se na Těšínsku cílevědomě věnovali studiu této významné složky zdejší lidové kultury od druhé světové války až po dnešek.

O druhé světové válce bylo napsáno mnoho publikací. Přesto se najdou místa, kterým byla dosud věnována menší pozornost, než by si, vzhledem ke svému významu, zasloužily. Jedním z takových míst je bezesporu Těšínsko a jeho role v utváření československo-polských vztahů v období let 1939-1945. Doc. Rudolf Žáček ve své práci chce seznámit českou veřejnost s okolnostmi, motivy a způsoby diplomatických jednání představitelů československé a polské exilové vlády, jakož i s nátlakem sovětské diplomacie, vyúsťujícím k zatlačení obou zmíněných reprezentací nakonec do pozice satelitu této velmoci. Cílem práce je určit roli, jakou ve zmíněném procesu vývoje československo-polských vztahů sehrálo právě Těšínsko.

Široké obci zájemců představuje Muzeum Těšínska katalog s kolekcí krojových stříbrných šperků Těšínského Slezska, jež mají v lidové kultuře našich zemí zvláštní a osobitý ráz. Krojové šperky jsou výsledkem vzájemného působení estetických požadavků lidového spotřebitele a řemeslné dovednosti městských zlatníků z Těšína a okolí. Pro ně se stala jejich výroba důležitou součástí obživy. Z města na venkov se rozšířily v 18. stol. jako funkční doplněk nově se utvářejícího typu lidového oděvu, který dnes nazýváme těšínským krojem.Uchovaly si množství prvků, které jsou součástí společného kulturního dědictví českého a polského obyvatelstva.

Kniha pojednává o nacistické okupaci a správě, odboji proti okupantům, o formě a rozsahu nacistické perzekuce, o průběhu a následcích zločinů, o pachatelích zločinů a jejich osudech, o obětech zločinu a svědectví o jejich smrti.

K výstavě Abecedarium naturalis byla vydána stejnojmenná kniha. Holandský přítel a znalec muzeí pan Kees Plaisier nalezl při častých návštěvách přírodovědných muzejních sbírek v těchto předmětech mnohá tajemství, záhady a skryté významy, které se staly zdrojem inspirace pro vtipnou poezii. Básně doprovodil milými ilustracemi malíř a ilustrátor J. Kremláček.

Práce je prvním pokusem o syntetické vylíčení politických a národnostních poměrů Těšínského Slezska v období mezi světovými válkami. Úvod obsahuje charakteristiku použité literatury a pramenů a nástin základních a zejména sporných otázek, jak se projevují v české, polské a německé politice, publicistice a historiografii (str. 5 - 22). První kapitola naznačuje sporné otázky národnostního a politického vývoje Těšínska před r. 1918 a také shrnuje problematiku územního sporu o region od rozpadu habsburské monarchie do rozhodnutí Velvyslanecké konference o hranicích na Těšínsku, Spiši a Oravě z 28. 7. 1920 (str. 23 - 71). Druhá kapitola pojednává o období od rozdělení Těšínska do uzavření československo-polské “likvidační smlouvy” v dubnu 1925 (str. 72 - 127). Třetí kapitola nazvaná Na cestě ke spolupráci? (jaro 1925 - zima 1933), sleduje politický vývoj v období, kdy v postojích představitelů polské za valné části i německé politické prezentace na Těšínsku byly silně zastoupeny “aktivistické” tendence (str. 128 - 244). Čtvrtá kapitola sleduje narůstání politického a národnostního napětí od podepsání německé polské smlouvy o neagresi (leden 1934) do Mnichova (str. 245 - 378). Následuje závěr a resumé. Snahou bylo mj. začlenit do souhrnného výkladu o národnostních poměrech oblasti v literatuře většinou opomíjené projevy českých politických aktivit. Ve sporu o poměru mezinárodněpolitických a vnitropolitických faktorů zastává autor názor, že pro vytváření klimatu na československém Těšínsku měly rozhodující význam československo-polské mezistátní vztahy v souvislosti s celkovou mezinárodní situací v Evropě.

Dílo je příspěvkem ke 150. výročí prvního periodického tisku na Těšínsku. Obsahuje stručný přehled tisku vydávaný na Těšínsku v celém historickém spektru složitého vývoje této národnostně smíšené oblasti. V katalogu je též přehled významných redaktorů a vydavatelů místních novin a časopisů a místních tiskáren, kde se tato periodika tiskla. Je prvním pokusem prezentovat veškeré tiskové produkce z oblasti historicky vyhraněného území Těšínského Slezska. Současně je významným příspěvkem k poznání vzájemné historie jednotlivých etnik na tomto území.

Katalog Novum Lumen Chymicum byl vydán ke stejnojmenné výstavě a vychází z bohatého fondu zámeckých knihoven této oblasti. Pokouší se přispět k bližšímu poznání historie zámeckých knihoven na severní Moravě a ve Slezsku. PhDr. Luboš Antonín zpracoval dějiny zámeckých knihoven v Kuníně a v Potštátě, dále charakteristiku hermetických tisků a hermetických hnutí. PhDr. Petr Mašek zpracoval dějiny zámeckých knihoven v Tovačově, Solce, Lipníku nad Bečv. a v Bludově. Mezi nimi zaujímá zcela výjimečné místo torzo zámecké knihovny Tovačov, které tvoří téměř výlučně literatura o alchymii, medicíně a chemii. Velmi zajímavou sbírku alchymistické literatury nacházíme i v zámecké knihovně Solca, která se do konce II. světové války nacházela na katastru dnešní Karviné.

Symbolicky na konci 20. století vychází 1. díl pětidílné publikace o Těšínsku, která zachycuje podobu tohoto regionu zformovanou minulými věky. Jde o knihu, která má za úkol uchovat v paměti lidí bohatství folklóru a um předchozích generací. První díl je věnován především zaměstnání obyvatel - řemeslům, zemědělství a salašnictví, tomu jak tu uměli zpracovat dřevo, hrnčířskou hlínu, železo i textilní rostliny, aby jim sloužily.

První souhrnné zpracování pečetí a znaků všech obcí na území českého Těšínska vychází z velkého množství archivních pramenů. Kniha se zaměřuje na obce historického těšínského knížectví na území České republiky (celý okres Karviná, většina okresu Frýdek-Místek a malá část současného města Ostravy, jedná se o 148 lokalit). Publikace obsahuje mimo jiné popis zjištěné pečetní a heraldické symboliky veškerých obcí českého Těšínska, ať již tvoří dnes samostatné správní jednotky nebo jen jejich části. Podává informace o pečetích jednotlivých měst, městeček a vsí od nejstarších zjištěných exemplářů až do období konce feudalismu. Sleduje vývoj jejich pečetní a heraldické symboliky až do poloviny našeho století, v případě dnešních měst a obcí až do současnosti. Práce nemá jen význam ryze historický a vlastivědný, ale reaguje též na současný zájem o tuto problematiku v jednotlivých obcích, obnovujících svou samosprávu a s ní jako nedílnou součást také svoji symboliku.

Katalog byl vydán k výstavě Jan Byrtus - fotografie, kterou pořádalo Muzeum Těšínska v Českém Těšíně k jeho nedožitým šedesátinám. Předčasně ukončené dílo významného českého fotografa vešlo do povědomí díky objevitelské aktivitě Václava Jírů. Jan Byrtus se tak k profesionální fotografii dostává až v roce 1966, kdy nastupuje jako fotograf v Třineckých železárnách. Tam působil takřka až do své smrti 27. 7. 1992. Během svého života se zabýval různými oblastmi fotografie. V jeho tvorbě byla vysoce a poněkud jednostranně hodnocena především oblast pracovní fotografie, ve které patřil mezi přední fotografy. Od počátku své tvůrčí práce se zaměřuje na přírodní prostředí, krajinu, sociální prostředí a portrét. Jeho fotografické soubory vznikaly celá léta. Datování je dáno výstavní prezentací: Hutní proměny (1966), Cikáni (1968), Hutě a hutníci (1973), Třpyt v trávě (1975), Člověk a ocel (1978), Můj kraj (1978), Planeta Země (1980), Prales Mionší (1982), Beskydy (1982), Tváří v tvář přírodě (1987), Les (1992), Jeseníky (nedokončeno). Své práce publikoval ve více než padesáti českých, slovenských i zahraničních časopisech. Svá díla prezentoval na desítkách výstav u nás i v zahraničí. Podílel se na řadě knih, ilustrací a odborně publikoval. K nejzávažnějším dílům patří kniha Beskydy (Olympia, Praha 1988). Byl nositelem titulu AFIAP.

Práce poprvé monografickou formou shrnuje poznatky o procesu osídlování Opavska a Těšínska slovanským etnikem od jeho počátků až po období strukturál. změn ve 13. stol. Postihuje přitom i mocenský zásah státu moravských Mojmírovců do tohoto prostoru, patrný zejména na hradišti v Chotěbuzi. Kniha doplňuje dosud torzovité poznání doby hradištní v regionu českého Slezska a přispívá svým dílem i ke komplexnějšímu pohledu na celkovou problematiku slovanského osídlení v našich zemích, jakož i na vývoj raně středověké společnosti v širším středoevropském prostoru. První část pojednává o Slovanském osídlení Opavska (str. 7 - 71), druhá pak popisuje Výšinné hradisko v Chotěbuzi-Podoboře (str. 74 - 225).

Katalog Mince knížectví Těšínského, který byl vydán ke stejnojmenné výstavě, prezentuje ražby mincí knížectví těšínského z 15. - 17. století. Těšínsko patřilo k politicky stabilním, ale také k těm ekonomicky a kulturně společensky méně významným regionům. Těšínská knížata měla vedle jiných práv i dědičné právo ražby mincí. Po krátkém mincování města Těšína ve 30. a 40. letech 15. století, kdy město získalo právo ražby privilegiem kněžny Ofky z roku 1438, začala těšínská knížata ve své režii produkovat minci. Těšínské mincovny pracovaly do roku 1649, respektive do r. 1655. Ražby z roku 1655 byly již ražbami posmrtnými. Jimi také skončila nedlouhá, ale přesto pozoruhodná historie mincovní činnosti v těšínském knížectví. Jednotlivé mince v katalogu jsou řazeny podle panovníků, mincoven a hodnoty, s popisem mincí, datem ražby a značkou mincovních osob.

Cílem práce je podat stručný přehled historie územního sporu o Těšínsko, Oravu a Spiš v letech 1918 - 1920 a 1938 - 1939, který kalil vztahy mezi Polskem a Československem.

Kniha představuje text i notový záznam vánočních a novoročních koled pocházejících ze Slezska, které mají osobitý ráz. Koledy si uchovaly archaické prvky, jenž jsou kulturním dědictvím českého a polského obyvatelstva.