Z pohledu etnografie není vymezení vlastního Těšínska snadné. Po staletí se v Těšíně a na celém Těšínsku setkávala čeština s polštinou, ale i s němčinou a také slovenštinou. Na poměrně malém území v zóně vlivu tří sousedních národů krystalizuje pomyslná etnografická hranice mezi zónou valašsko-goralskou a lašskou, která sleduje západní část tzv. karpatského oblouku. Díky tomu lze z etnografického a folkloristického hlediska Těšínsko označit za jeden z nejbohatších regionů České republiky. Najdeme zde hned několik etnografických oblastí, v nichž se promítají kulturní, jazykové i náboženské vlivy sousedních národů, jejich způsoby osídlení, bydlení i hospodaření. V lidové slovesnosti, odívání, zvycích, výtvarném i hudebním projevu nalézáme na českém Těšínsku oblast vlastní těšínské lidové kultury s výraznými znaky lidové kultury goralské, ale i lašské a valašské. Jako příklad uveďme užívání hned čtyř základních typů původních lidových krojů - těšínského, orlovského, jablunkovského a goralského.

Goralský kroj		Jablunkovský kroj		Těšínská nevěsta		Orlovský kroj		Těšínský kroj

Geografické položení Těšínska předurčovalo jeho pozdější složitý jazykový a národnostní vývoj. Již tak složitou situaci v době národního probouzení těšínského lidu na přelomu 19. a 20. století zkomplikovaly početné migrační proudy přistěhovalců, směřujících do nížinné části Těšínska - na Karvinsko a na Ostravsko. Za prací do tehdy nově otevíraných dolů a hutí přicházeli lidé z celé tehdejší Rakousko-Uherské monarchie, nejvíce z polské Haliče. Do průmyslových oblastí se stěhovali také lidé z horských částí vlastního Těšínska. Všichni přinášeli své zvyky, náboženství, tradice i mluvu a osídlovali sever Těšínského Slezska. S neustálým rozvojem železniční sítě, rozšiřováním dolů, výstavbou hutí a strojíren se tento proces ještě urychlil a do té doby poklidné, málo osídlené a z hospodářského hlediska celkem nevýznamné podhorské Těšínsko se stalo jednou z nejindustrializovanějších a také nejhustěji osídlených oblastí Rakousko-Uherské monarchie. Původnímu krajskému městu Těšínu nejen vzrůstajícím počtem obyvatel stále více konkurovala Moravská Ostrava, která se postupně stala sídlem nejdůležitějších úřadů, důlních a hutních podniků a bank a emancipovala i do podoby správní, finanční, obchodní a kulturní metropole celého regionu. A tak kromě tradičních, poměrně výrazných a jednoznačně definovaných těšínských etnografických, jazykových a folklorních oblastí bylo možné zvláště v severní, průmyslové části Těšínska již před jeho rozdělením na polskou a českou část zaznamenat i celou řadu oblastí přechodných, které byly dokladem překotného vývoje regionu.

Druhou masovou migrační vlnou, která utvářela dnešní etnografický obraz zejména české části Těšínského Slezska po druhé světové válce, bylo osídlování průmyslového Karvinska a Ostravska v rámci komunistickou vládou organizovaných migrací.Tisíce lidí z celého tehdejšího Československa se stěhovaly do nově budovaných sídlištních celků (vyrostla nová města jako Karviná, Havířov nebo Orlová). Rozvoji těžkého průmyslu tehdy bylo podřízeno budování infrastruktury i bezohledný kořistnický způsob hospodaření s přírodními zdroji při těžbě uhlí byl příčinou devastace rozsáhlých částí krajiny a zániku řady sídel v severní části Těšínského Slezska. Zároveň byl i hlavní příčinou devastace tradičního hodnotového systému v místní společnosti, vztahu lidí ke svému regionu i po dlouhou dobu vytvářené přirozené skladby obyvatelstva jednotlivých obcí. Především v této poválečné masové přistěhovalecké vlně můžeme hledat i kořeny dnešního stavu, pro nějž je typický často ambivalentní vztah nových obyvatel k regionu, v němž žijí a kde jejich rodiče teprve před nedávnem nalezli svůj nový domov. Přiblížení tradičních hodnot regionu, seznámení s jeho bohatou historií, přírodními krásami, kulturou i vlastivědou, formování pozitivního vztahu dnešních mladých lidí k Těšínskému Slezsku jako svému regionu a svému domovu je velkou výzvou a úkolem nejen pro Muzeum Těšínska.

Systematický vědecky podložený etnografický a folkloristický výzkum byl na českém Těšínském Slezsku prováděn především po druhé světové válce a to pracovníky Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, pracovníky Muzea Těšínska v Českém Těšíně a Muzeua Beskyd ve Frýdku-Místku. Tento výzkum se soustředil především na dokumentaci tradičních forem lidové kultury v horské a podhorské části Těšínského Slezska. Přispěl k tomu, že tato oblast patří mezi nejlépe zdokumentované oblasti z hlediska národopisu v českých zemích vůbec. Výsledkem dlouholetého výzkumu bylo publikování řady článků a knih o těšínské lidové kultuře v odborném tisku. Tradiční lidová kultura v prostředí velkých sídelních aglomerací ztrácí svůj původní význam. Přesto zájem o ni trvá překvapivě i u mladší generace a na Těšínsku je dnes živá především díky četným folklorním souborům. Některé těšínské lidové tradice a zvyky se dodnes udržely v okolí Jablunkova a zejména v horských částech regionu.

Vyvrcholením mnohaleté práce etnografů z Muzea Těšínska a Valašského muzea v přírodě bylo společné vydání pětidílné reprezentativní barevné monografie věnované historii osídlení a vývoji lidové kultury horského podbeskydské části českého Těšínského Slezska, nazvané Těšínsko I.-V., za niž Muzeum Těšínska obdrželo v roce 2004 první cenu České národopisné společnosti v Praze.