o Muzeu Těšínska pobočky expozice a výstavy e-shop knihovna Silesia RIC Klub Muzea Těšínska kontakty

Aktuální výstavy Stálé výstavy Archiv výstav Plán výstav

Ukončené výstavy   Památník životické tragédie v Havířově-Životicích Kapličky, kříže a boží muka Také Těšínsko bývalo v minulosti poseto poměrně hustou sítí drobných sakrálních objektů, které zdobily návsi, lemovaly významné i místní komunikace, mnohdy i hůře dostupná místa či ukazovaly směr poutníkům. Vzhledem k regionu s dostatkem dřeva převažovaly především vysoké dřevěné kříže, dřevěné zvoničky či jednoduché zděné výklenkové kaple kryté šindelem. Rozšířeny jsou také skříňkové kapličky umístěné na sloupech či stromech. Tyto objekty bývaly prioritně umísťovány, většinou podle církevních nařízení, v areálech kostelů a hřbitovů. Měly upomínat na prioritní význam liturgie v každodenním životě jedince a umocňovat posvátnost daného území a ochraňovat jej. Na Těšínsku najdeme mnoho křížů a kaplí označujících hromadné hroby vojáků. Na třicetiletou válku upomínají sakrální objekty v Bohumíně-Záblatí, Bašce, Frýdku či v Českém Těšíně-Mostech aj. S válkami 19. století jsou spjaty např. kaple v Horních Domaslavicích a kříž v Dolní Lutyni-Veřňovicích. Kamenný kříž připomíná místo vojenského hřbitova zesnulých členů posádky šancí v Mostech u Jablunkova. Výjimečnou skupinu představují sakrální stavby u vodních pramenů, na jejichž zázračné léčivé účinky se věřilo. Taková místa, častý cíl poutníků, nalezneme v Horní Lomné, Hrčavě, Bukovci, Bruzovicích, Lískovci či v Orlové-Lutyni. Vedle běžných objektů se zde nachází poměrně početný soubor dřevěných zvoniček, stavěných v místech vzdálených z dosahu zvuku kostelních zvonů (dodnes např. Dolní Domaslavice, Dobratice, Krásná, Morávka, Raškovice, Staré Hamry, Vyšní Lhoty aj.). Unikátním objektem je barokní kaple „Pustyňa“ ve Starém Bohumíně, která je pozůstatkem poustevny z 18. století. Důvody k postavení drobné sakrální stavby bývaly různé. Mohlo se jednat jak o motivy, které souvisely s dobovou zbožností a módním tónem, tak např. o zázračná uzdravení či připomenutí určité konkrétní události (narození dítěte, šťastný návrat z války, poděkování za záchranu života apod.). Kapličky v blízkosti domů a výklenky s plastikami světců chránily hospodářství, zdraví a dobytek před zlou mocí. Častým místem pro jejich umístění byly nejrůznější vyvýšeniny. Věřilo se, že je z nich blíže k Bohu. Vzhledem ke krajinotvorným procesům podmíněným na Těšínsku intenzivní průmyslovou činností, jinými okolnostmi, či malou trvanlivostí materiálu, zde již celá řada těchto objektů nenávratně zmizela. I přesto se jich však zachovalo v regionu poměrně mnoho, nezřídka vznikají také v dnešní době. Řada těchto staveb tvoří společně s přilehlými vzrostlými stromy, které mají rovněž svůj symbolický a magický význam, překrásné krajinné kompozice. Výstava ukončena 22. července 2010     Výstavní síň Muzea Těšínska v Karviné Amoniti - ozdoby i dravci dávno zaniklých moří Amoniti jsou vymřelí draví mořští hlavonožci, o jejichž existenci se dnes dovídáme pouze na základě zkamenělin v sedimentárních horninách. Římský přírodovědec Plinius Starší (23–79 n. l.) je nazval „rohy boha Amóna“ - odtud pochází dnešní pojmenování těchto hlavonožců. Měkké tělo amonitů chránila pevná schránka z uhličitanu vápenatého, mající nejčastěji tvar v ploše stočené spirály. Po odumření živočichů se jejich schránky usazovaly na mořském dně, kde v průběhu dlouhého času postupně fosilizovaly a tím se zachovaly v podobě zkamenělin v sedimentárních horninách až do současnosti. Amoniti byli součástí celosvětové mořské fauny po dlouhých asi 342 miliónů let, od devonského období prvohor až do konce druhohor. Paleontologická sbírka Slezského zemského muzea obsahuje velké kolekce karbonských amonitů z Nízkého Jeseníku a jurských amonitů ze Štramberku. Cílem naší výstavy je nejen představit tuto sbírku, ale také poukázat na amonity jako na důležitou složku fauny dávno zaniklých moří. Výstava ukončena 30. června 2010     Výstavní síň Muzea Těšínska "Musaion" Havířov Mapa je klíčem světa - kartografické zobrazení Těšínského Slezska Výstava je věnována kouzlu a kráse starých map, které představují nejen doklad tehdejší technické úrovně, ale jsou zároveň cenným historickým pramenem poskytujícím množství důležitých informací o době svého vzniku. Ačkoliv se schématické zobrazení českých zemí objevuje na středověkých mapách již od 12. století, počátky mapování Slezska, v jehož rámci bylo pochopitelně zakresleno i Těšínsko, klademe do 16. století. V této době vznikají první skutečné mapy Slezska, které se v následujících staletích postupně zdokonalují a zpřesňují. Za první, byť nedokonalé vyobrazení území Slezska, se považuje grafický list v Kosmografii Sebastiana Münstera vydané v Basileji po roce 1544. Teprve Martin Helwig, rodák z Nisy, dokázal roku 1561 vytvořit a následně vydat kvalitnější mapu Slezska. K dalším významným tvůrcům mapového zobrazení této vedlejší země Koruny české patří Jonas Scultetus v 17. století a Johann Wolfgang Wieland v 1. polovině 18. století, jenž zakreslil mapu Slezska i jednotlivá knížectví, tzn. i Těšínské. Primát vydání mapy Těšínského knížectví náleží uherskému rodáku Jonasu Nigrinimu, jehož dílo vyšlo v roce 1724. Po rozdělení Slezska v roce 1742 mezi Prusko a Rakousko se jeho kartografie vyvíjí souběžně s Moravou. Od konce 18. a zejména v 19. století vznikají státní mapová díla pro potřeby centrálních úřadů k vojenským nebo hospodářským účelům. Jedná se zejména o 1., 2. a 3. vojenské mapování a mapy stabilního katastru, které jsou významným zdrojem informací hospodářského charakteru a na jejichž základě můžeme rekonstruovat vzhled krajiny. V 19. století mapová produkce prudce narůstá, vzniká celá řada tématických map a mapy se stávají běžnou součástí života. Nástin mapového vývoje je doveden do počátku 20. století. Cenným ikonografickým pramenem jsou veduty a plány měst Těšínského Slezska, které nám umožňují poznat jejich vzhled, rozsah a celkovou urbanistickou strukturu v minulosti. Doplnění mapové výstavy tvoří ukázky nejrůznější zeměměřičských pomůcek a přístrojů k měření vzdáleností, úhlů, výškopisu aj. Patří sem měřičské řetězy, astroláby, buzoly, teodolity, nivelační přístroje ad. Největší část vystavených předmětů pochází z doby konce 19. a počátku 20. století. Výstava ukončena 30. června 2010     Výstavní síň Muzea Těšínska v Jablunkově Starší doba železná Předmětem výstavy je veřejnosti poměrně málo známé období sklonku pozdní doby bronzové a epocha tzv. halštatu. Toto často poněkud opomíjené období je jednou z kolébek evropské civilizace a položilo kulturní základ mnoha evropským historickým etnikům. Přestože je výstava zaměřena především na oblast Těšínského Slezska, zvláště na unikátní lokalitu v Chotěbuzi-Podoboře, z níž pochází největší soubor nálezů z tohoto regionu, budou zde k vidění i některé nálezy z dalších lokalit. Význam tohoto období je především v jeho kulturní svéráznosti a síle, jíž dokázal ovlivnit mnohé následující epochy.Výstava je zaměřena především na památky hmotné kultury a jejím účelem je seznámit návštěvníky s dochovanými nálezy, jejich významem a využitím. Pozornost je soustředěna především na památky spadající do časově i prostorově rozsáhlého kulturního komplexu lužických popelnicových polí (pojmenovaného podle charakteristického způsobu pohřbívání), který nemalým dílem ovlivnil prehistorický a protohistorický vývoj ve střední Evropě. Velice zajímavý je již nástup vlastní doby železné nebo též halštatské, který je spojen se znalostí zpracování železa jako nového kovu, jenž byl, podobně jako jiné kovy, používán zpočátku na výrobu šperků a až později nastupuje jeho využití při výrobě nástrojů. Počátek vlastní doby halštatské je spojován také s některými dalšími změnami, jako byl výskyt malované keramiky či změny v budování výšinných opevněných sídlišť. Výstava zachycuje kromě vlastního příchodu tzv. platěnické kultury starší doby železné také její vývoj a ve 4. století před naším letopočtem i její zánik, patrně v důsledku nájezdů kočovných etnik z východu, a nástup nových kultur mladší doby železné. Kromě exponátů, které budou prezentovány především keramickými, kamennými, kostěnými a kovovými předměty, bude nabídnuto i stručné seznámení s vývojem a dějinami starší doby železné v evropském kontextu, poznatky o výšinné opevněné lokalitě v Chotěbuzi-Podoboře a množství fotografií nejen nálezů, ale i situací zachycených při archeologických výzkumech. Výstava ukončena 16. května 2010     Výstavní síň Muzea Těšínska - Technické muzeum v Petřvaldě Školství na Těšínsku - Z petřvaldských školních lavic Škola - kouzelné slůvko, které nás provází coby žáčky nebo studenty řadu let a ve vzpomínkách pak celý život. A všichni se do školních let s úsměvem i nostalgií rádi vracíme. Škola vždy měla a má nezastupitelný význam pro život každého člověka i celé společnosti. Vývoj školství a vzdělanosti vůbec má mnohasetleté kořeny. Neomezený vliv katolické církve na školství v našich zemích byl prolomen až v období tereziánských reforem ve 2. polovině 18. století. 6. prosince 1774 byl schválen Všeobecný školní řád pro normální, hlavní a obecné školy v císařsko-královských dědičných zemích (včetně Čech, Moravy a Slezska). Byla uzákoněna povinná školní docházka dětí od 6 do 12 let. Školství se stalo součástí státní organizace. Na venkově byly zakládány tzv. triviální školy (vyučovalo se čtení, psaní, počtům), ve městech školy hlavní a v hlavních městech zemí školy normální (vzorové), které vychovávaly také učitele. Zeynkova nařízení pro Slezsko z roku 1873 umožnila, že místní školní rady měly právo většinou hlasů změnit slovanský vyučovací jazyk v německo-český nebo německo-polský. Toto nařízení mělo velký význam pro náš region, ve kterém žila společně řada národností. O výchovu polských studentů v našem regionu pečovalo Towarzystwo Pomocy Naukowej. Po vzoru českých matic školských byla založena v roce 1885 Macierz Szkolna. Zřízením českého reálného gymnázia v roce 1909 v Orlové, Učitelského ústavu v Polské (o r. 1919 Slezské) Ostravě a polského gymnázia v Orlové se rozšířily další možnosti vzdělávání. V samotném Petřvaldě působil učitel již v roce 1660. Petřvald byl tehdy součástí šenovské farnosti a zdejší děti proto dlouhá desetiletí navštěvovala farní školu u kostela v Šenově. První oficiální škola v Petřvaldě byla zřízena v  roce 1791 díky přispění hraběte Jana Larisch-Mönnicha coby „Trivialmittelschule“. Tak jak se rozvíjela těžba uhlí, rostl i počet přistěhovalých rodin s dětmi a kapacita školy brzy nestačila. V říjnu 1854 byla proto vystavěna škola „U kostela“, v roce 1898 pak Novodědinská škola „Kaiser Franz Josef I. Jubileumschule 1848-1898“. V roce 1914 byla rozdělena starodědinská škola na školu „U kostela“ a na novou školu „Na Březinách“. Od roku 1910 se vyučovalo i v jednotřídní soukromé polské škole, která byla o dva roky později převzata do obecní správy. Základní kámen školních budov, ve kterých měly být umístěny dvě školy měšťanské i pětitřídní česká obecná škola, byl položen 14. srpna 1923. V únoru 1925 byla nová škola předána k užívání a od listopadu téhož roku užívala název „Masarykova škola“. V této škole působila od školního roku 1932/33 i škola hudební. V období nacistické okupace se zde vyučovalo výhradně německy. Po skončení 2. světové války bylo zapsáno jako školou povinných v Petřvaldě na obecných školách 479 dětí a na měšťanských školách 344 dětí. Ve školním roce 1953/54 byla na základě zákona o školské soustavě zřízena osmiletá střední škola. V této době se začaly na budově Masarykovy školy projevovat důlní vlivy, což vedlo k omezení vyučování. Až v 90. letech minulého století byla zahájena generální rekonstrukce celého objektu, která byla ukončena po deseti letech. Z důvodu snižujícího se počtu dětí se Novodědinská škola stala jednotřídní a školní rok 1978/79 byl posledním rokem této školy. O řadu let později - ve školním roce 1992/93 byl v téže budově otevřen 1. ročník soukromé „Moravskoslezské obchodní akademie“. Náhradou za poškozenou Masarykovu školu byla vybudována Základní škola na ulici Školní 246, která vyvíjí svou činnost od školního roku 1962/63. Ke kvalitní výuce výrazně přispěla i přístavba odborných učeben a tělocvičny v roce 1992. Od začátku roku 2008 je Základní škola sloučena se Základní uměleckou školu v Petřvaldě umístěnou v budově na ulici Závodní 822. Dnes nese škola název: Základní škola a Základní umělecká škola Petřvald, Školní 246, p. o. Na výstavě jsou vystaveny dobové školní pomůcky, fotografie, učebnice, vysvědčení a mnohé další. Interiér školní třídy navozuje atmosféru školního vyučování počátkem 20. století. Výstavu obohatili svými vlastními školními materiály a památkami na školní léta laskaví občané, kteří jako malí poznali zblízka petřvaldské školní lavice… Výstava ukončena 15. dubna 2010     Památník životické tragédie v Havířově-Životicích Žijeme s Vámi Již dlouho žijí mezi námi, snaží se navázat užší kontakt, dostat se blíže, ale my jim to mnohdy nedovolíme. Podvědomě se bojíme vzájemného sblížení a utíkáme před ním. Existují však dvě skupiny lidí, kteří si toto sblížení a denní kontakt zvolili jako svou práci či poslání. Do první skupiny můžeme zařadit zaměstnance a dobrovolné spolupracovníky Slezské diakonie. Tato nestátní nezisková organizace mimo další aktivity, jako je práce se seniory, s dětmi, mládeží a rodinami, poradenská činnost, azylové domy pro matky v tísni či osoby bez přístřeší a další aktivity, pracuje již téměř dvacet let s lidmi s mentálním a kombinovaným postižením od narození až po dospělost. Řeší jejich problémy jak v otázkách sociální a rehabilitační péče, provozování denních stacionářů a dalších sociálních služeb, tak i v oblasti speciálního vzdělávání na stupni mateřských, základních i středních církevních škol. V roce 2010 oslaví Slezská diakonie 20. výročí od svého vzniku. Po celou tuto dobu se snaží o naplňování svého motta: „Přinášíme světlo do života potřebným“. Druhou skupinu, o níž pojednává naše výstava, tvoří samotní rodiče lidí s postižením. Jsou sdruženi ve Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením (dále jen SPMP), která v roce 2010 oslaví 20 let své činnosti. Sdružení vzniklo z iniciativy jedné z českotěšínských maminek při výchově prvního dítěte - dcery narozené s Downovým syndromem. Později se skupina rodičů rozrostla do současného počtu 81 členů a aktivita se zaměřila na naplnění volného času mládeže s postižením (např. sportovní činnost, zájezdy za poznáním okolí, rehabilitační víkendové pobyty, účast na letních táborech, hipoterapie, příležitostné prohlídky výstav, návštěvy knihovny, klubové akce, diskotéky, Mikulášské besídky aj.). Čtvrtletně vydává Sdružení jednoduchý informátor s názvem Bulletin MO SPMP s přihláškou na konkrétní akce. Tito rodiče se museli mnohé naučit a pomoci svým dětem poprat se s životem, jak to jen nejlépe jde. A to by bez pomoci zdravých spoluobčanů opravdu nebylo možné. Proto byla jako poděkování široké veřejnosti připravena výstava Žijeme s Vámi, která může posloužit i jako inspirace pro zájemce, kteří by se chtěli přidat, ať již ke Slezské diakonii, nebo k SPMP. Ukazuje, že i lidé s mentálním postižením mohou být platnými a prospěšnými občany naší společnosti. Občany, kteří mohou i se svým handicapem vytvořit mnoho krásných a užitečných předmětů nejen pro denní potřebu a zapojit se tak do vhodných pracovních činností. Výstava ukončena 11. dubna 2010     Výstavní síň Muzea Těšínska v Karviné Slované aneb jak žili naši předkové Archeologická výstava „Slované aneb jak žili naši předkové“ prezentuje hlavní tematické oblasti života v raném středověku v období od 6. století do závěru 12. století (např. bydlení, zemědělství, řemeslo, oděv a šperk, lov, válečnictví). Zastoupeny jsou nálezy především z významných lokalit střední a severní Moravy a Slezska. Výstava je určena široké veřejnosti a představeny na ní budou i některé unikátní exponáty získané při nejnovějších výzkumech na lokalitách jako je Chotěbuz-Podobora, Malé Hoštice u Opavy, Olomouc-Holice či Krčmaň u Olomouce. Archeologické prameny získané při výzkumech na sídlištích, hradištích i pohřebištích přiblíží hmotnou kulturu, ale i chronologii a vývoj slovanské kultury u nás. Návštěvník se postupně seznámí se základními údaji o původu slovanského etnika a jeho příchodu do středoevropského prostoru. Část věnovaná bydlení zachycuje jednotlivé typy sídelních objektů (zahloubené, povrchové a jiné např. halové stavby), dále hradištní komplexy - způsob jejich budování či fortifikační prvky. Stranou pozornosti nezůstane také pěstování plodin a chov domácího zvířectva v tomto období. Výstava dále seznámí s doklady lovu a rybolovu z jednotlivých archeologických lokalit. Neopomenuty zůstanou záležitosti spjaté s řemeslnou výrobou - problematika zisku surovin, metalurgie železa a drahých kovů, zpracovávání kamene, kosti, textilií či hrnčířství. Představena bude i základní faktografie týkající se oděvu a šperku starých Slovanů. Válečná problematika tohoto období bude přiblížena pomocí ukázek výstroje a výzbroje jízdních i pěších bojovníků. Dobový obchod reprezentují ukázky platidel, obchodních surovin a otrockých pout. Další tematický celek tvoří kultovní život před i po přijetí křesťanství a otázky spjaté s dobovým pohřebnictvím. Kromě vlastních nálezů jsou zde k vidění také fotografie archeologických situací zachycených při terénních odkryvech i rekonstrukcí provedených na jejich základě. Výstavu doplňují repliky některých předmětů či fotografie a kresby unikátních nálezů dokreslující život a kulturu časně slovanského a hradištního období. Výstava ukončena 31. března 2010     Výstavní síň Muzea Těšínska v Orlové Papírová platidla Papírová platidla se ze svých skromných počátků postupně stala, po mincích, nejčastějším druhem peněz. Jsou definována jako cenné bezúročné papíry znějící na určitou nominální hodnotu, které obíhaly společně s kovovými penězi. Papírové peníze představují druh kreditních peněz a hlavním důvodem jejich vydávání se stala zvýšená potřeba finanční hotovosti zejména z důvodů vysokých válečných nákladů. Nejrůznější formy finančních závazků jako jsou úpisy, potvrzenky, dluhopisy, obligace, poukázky, směnky, šeky mají svůj počátek už ve staré Babylónii, kde byly obchodní půjčky regulovány již Chammurapiho zákoníky (1923–1868 př. n. l.). Nejstarší papírové peníze pocházejí z Číny z konce 1. tisíciletí n. l. Geneze vzniku papírových peněz je vysvětlována vývojem z peněz látkových, kdy se měly z velkých kusů vyvinout malé, symbolické kousky opatřené tištěným textem, peněžní známky. Druhým výkladem je vývoj papírových peněz z depozitních potvrzení a platebních poukázek. V Evropě vznikly první papírové peníze z dlužních úpisů za uložená depozita na konci 17. století v Anglii a na počátku 18. století ve Francii. Nejstaršími evropskými emisemi byly emise papírových peněz Stockholm Banco v roce 1661 a Bank of England roku 1693. Výstava si klade za cíl představit vývoj papírových platidel, která byla v oběhu na území Československa, a to nejen v rámci habsburské monarchie, ale i papírové peníze obíhající na sporných a odstoupených územích Československé republiky. Na sledovaném území byly papírové peníze vydány poprvé městskou vídeňskou bankou v roce 1762, tzv. bankocedule nebo bankocetle. Nejkomplikovanější situace, co se týče oběhu a platnosti papírových peněz, nastávaly v průběhu a po skončení obou největších válečných konfliktů, 1. a 2. světové války, kdy zde platilo několik různých měn. Do skupiny papírových platidel rovněž řadíme, kromě bankovek a státovek, nouzová platidla, ale také nejrůznější formy finančních závazků jako jsou úpisy, potvrzenky, dluhopisy, obligace, poukázky, směnky, šeky, akcie, kolky nebo i známky. Kromě své ekonomické funkce mají papírová platidla rovněž estetický, reprezentativní a výchovný význam. Výtvarné návrhy, často pocházející od předních umělců (Alfons Mucha, Max Švabinský aj.), představují kvalitní umělecké výtvory, které patří k nejrozšířenějším uměleckým projevům. Výstava ukončena 28. února 2010     Památník životické tragédie v Havířově-Životicích Sport v našem životě Výstava postihuje fenomén sportovních aktivit od počátku organizovanosti ve sportovních klubech a tělovýchovných jednotách, který můžeme klást na práh občanské společnosti (druhá polovina 19. století), až po současnost, a to především na území českého Těšínska. Neschází ovšem připomenutí olympijských tradic a myšlenek, z nichž většina současných sportovních odvětví vychází. Pevné místo v rámci výstavy tedy zaujímají sportovní sdružení s bohatou tradicí jako například TJ Sokol, TJ Orel, cyklistika, či Klub českých turistů. Vždyť kdo z nás si občas nevyrazí alespoň na krátký cyklistický anebo pěší výlet do hor? Ke shlédnutí jsou mimo jiné dobová vyobrazení jednotlivých turistických chat, jejichž tehdejší podobu může se současným stavem porovnat každý návštěvník výstavy, znalý alespoň zčásti krásných zákoutí Moravskoslezských Beskyd. Hlavní pozornost výstavy je ovšem soustředěna na prezentaci konkrétních sportovních oddílů a jejich úspěchů. Představena jsou různá sportovní odvětví, v minulosti i současnosti neodmyslitelně spjatá s jednotlivými lokalitami v regionu, z nichž mnohé se řadí mezi špičku v rámci České republiky. Své zastoupení zde tedy nalezli například hokejisté Třince, fotbalový klub Baník Ostrava, či házenkáři SKP Frýdek-Místek. V plejádě prezentovaných sportovních klubů nechybějí ani kluby z nižších výkonnostních soutěží, jako například hokejoví Panteři z Havířova či stolní tenisté z Vendryně. Podmínky výstavy jsou přizpůsobeny tak, aby ji měli možnost shlédnout nejen běžní návštěvníci, ale rovněž tělesně postižení spoluobčané - paraplegici (zajištění bezbariérového vstupu) a zrakově hendikepovaní (popisky i v Braillově písmu). Výstava ukončena 31. ledna 2010     Výstavní síň Muzea Těšínska v Jablunkově Velké šelmy v Beskydech V minulosti žil člověk v určité ekologické rovnováze s přírodním prostředím, která počala být narušována v souvislosti s tím, jak začal ovládat další energie. To se týká také soužití člověka a velkých šelem, neboť industrializace a exploatace krajiny posledních staletí začala nejen tyto šelmy, ale i celé skupiny dalších organismů vytlačovat na pokraj vyhynutí. Výstava představuje na 20 panelech podrobné informace ze života tří našich největších šelem - vlka, rysa a medvěda, jejich rozšíření, život, pobytové znaky v terénu, způsoby ochrany i vztahy s člověkem. Údaje pocházejí především z monitoringu v České republice, dále ze Slovenska i z pohledu Evropské unie. V rámci České republiky se tyto šelmy přirozeně a současně vyskytují právě jen na polanách a v lesích Moravskoslezských Beskyd, které tuto chráněnou krajinnou oblast řadí mezi evropsky významné lokality. Poznání jejich způsobu života a respektování jejich základních životních nároků má zásadní význam pro další přežití v přírodě a spolužití s člověkem. Cenné jsou rovněž rady turistům a milovníkům přírody, jak se zachovat při bezprostředním setkání s šelmami. Výstava je doplněna cyklem přednášek pro děti, mládež i širokou veřejnost. Výstava ukončena 24. ledna 2010     Výstavní síň Muzea Těšínska "Musaion" Havířov Krása ženy Výstava věnovaná ženské kráse, kterou žena staví na odiv svým upraveným zevnějškem, slušivým oděvem a vybraným vkusem. Ideál krásy se spolu s každým historickým obdobím měnil. Zamyslíme-li se, co se v průběhu věků v žádném případě nesmělo, a naopak slušelo nosit, pak shledáme, že pravidla pozdního středověku se značně liší od uvolněného přístupu rokoka, vyumělkované vyzývavosti belle époque a období před 1. světovou válkou. Ve 20. století nabral módní koloběh rychlejší obrátky. Dějiny odívání a módy se nezabývají pouze vývojem a změnami oděvu, ale souvisí s odíváním celkově. Zahrnují také proměny účesu, líčení a módních doplňků. Právě módní doplňky byly v minulosti nepostradatelnou součástí oděvu, udávaly takt módní scéně, vnášely do celku stylovost, symboliku, znak postavení a moci a dobovou přítomnost. Muzeum připravilo výstavu, která se zaměřila na zajímavé momenty a zvláštnosti v dějinách ženské módy. Zjistíme například, kdy se začal v Evropě používat vějíř jako nezbytný doplněk ženského oděvu, co je to korzelet, čemu se říká „pompadúrka“, ve kterém historickém období se nosila turnýra. Návštěvníci mají možnost shlédnout množství předmětů z muzejních sbírek, které se v minulosti používaly a souvisejí s odíváním, krášlením, hygienou a líčením žen. Muzeum Těšínska děkuje za spolupráci a zapůjčení předmětů Slezskému zemskému muzeu v Opavě, Muzeu Beskyd Frýdek-Místek, Muzeu regionu Valašsko ve Vsetíně, Muzeu Novojičínska, Vlastivědnému muzeu v Šumperku a Ostravskému muzeu. Výstavu tematicky doplňují práce studentů Střední umělecké průmyslové školy s. r. o. Frýdek-Místek, které se rovněž nechaly inspirovat historickým oděvem. Výstava ukončena 3. ledna 2010     Výstavní síň Muzea Těšínska v Českém Těšíně Radnice v Českém Těšíně V letošním roce uplyne 80 let od slavnostního otevření budovy radnice v Českém Těšíně. K připomenutí tohoto výročí připravilo Muzeum Těšínska výstavu pod názvem „Radnice v Českém Těšíně“. Výstava se věnuje organizaci obecní správy od roku 1920, dokumentuje přípravné projekční práce a samotnou stavbu budovy a slavnostní otevření radnice. Historie českotěšínské radnice je přiblížena pomocí fotografické dokumentace a archivních materiálů, z nichž řada ještě nikdy nebyla publikována. K vystaveným sbírkovým předmětům náleží ojedinělý exemplář lepenko-sádrového modelu radnice a dobová židle ze zasedací místnosti. Dne 28. července 1920 vzniklo na základě rozhodnutí velvyslanecké konference konané v belgickém městě Spa město Český Těšín. Po rozdělení velkého Těšína zůstalo v československé části města hlavní železniční nádraží, městská plynárna a škola. Aby se z bývalého předměstí stalo samostatně fungující a prosperující město, musela být zřízena řada institucí a postavena řada budov, bez kterých nemohlo město existovat. Počátky města, jak po stránce administrativní, tak hospodářské nebyly snadné. Nejprve byla zřízena okresní politická správa. Dne 12. srpna 1920 byl prvním okresním hejtmanem jmenován Dr. Josef Michálek, který převzal také zatímní správu nového města až do definitivního rozhodnutí o způsobu jeho další správy. Do čela správní komise města byl roku 1923 jmenován Konstantin Petřík, ředitel českého gymnázia, který provedl i volby do nového městského zastupitelstva, ze kterého jako volený starosta vyšel zemský poslanec Josef Koždoň. Jako první úřadovna byla získána výčepní místnost hotelu U Bobka (dnešní Slavoj) na rohu Frýdecké a Ostravské ulice. Místo úředního stolu byl používán zdejší kulečník. Na přelomu let 1920 a 1921 městský úřad přesídlil do městského domu č. 32 na Saské kupě (dnešní ČSOB). O vybudování radnice bylo rozhodnuto již v roce 1923. Samotné výstavbě předcházelo získání pozemků pro stavbu a architektonická soutěž o podobu radniční budovy. Proto se s provedením stavby se čekalo až do roku 1928. Budova radnice také patřila k poslednímu projektu, který měl být z patnácti milionové vládní půjčky poskytnuté městu zákonem ze dne 13. července 1922 a prakticky již vyčerpané, financován. Pozemky, na kterých měla být radnice spolu s náměstím vystavěna, získalo město koupí od rodiny Tetlů a živnostníka Ondřeje Tomanka. V květnu 1924 vypsalo město architektonickou soutěž o podobu radnice. Soutěž proběhla ve dvou kolech. Dne 3. února 1925 porota vybral vítězný návrh s heslem „Braň se“, jehož autorem byl Vilém Richter, architekt z Moravské Ostravy. Stavební práce zadané firmě Eugena Fuldy z Českého Těšína proběhly od 2. dubna do 5. prosince 1928. Vnitřní zařízení bylo dokončeno dne 1. února 1929. Konečná skutečná suma stavebních nákladů převýšila původní návrh o 150% a vyšplhala se na částku 2 633 800 Kč. U příležitosti otevření radnice se dne 14. dubna 1929 konala slavnost. Dopoledne byla zahájena slavnostní schůze zastupitelstva s pozvanými hosty. Po zahajovacích řečech starosty Josefa Koždoně a prvního náměstka Huberta Stejskala byl zaslán pozdravný telegram prezidentu republiky T. G. Masarykovi. Budova pak byla otevřena obecenstvu k veřejné prohlídce. Nová budova (délka průčelí 54 m) se stala dominantou Radničního náměstí o délce 65 m a šířce 118 m, jak bylo prostranství před ní rozhodnutím městského zastupitelstva ze dne 15. ledna 1929 přejmenováno. Uprostřed plochy zůstalo stát jen obytné stavení, které bylo zbořeno teprve po smrti Jany Tetlové, která zemřela dne 20. března 1932. Náměstí zůstalo i nadále tržištěm, na kterém se konaly každou středu a sobotu dopoledne hlučné týdenní trhy, na které přicházeli trhovci z celého československého Těšínska. V období 2. světové války byla budova radnice spojena s obchodní školou, postavenou za radnicí v letech 1931-1932 průchodovým traktem. Byly také opraveny některé vnitřní prostory budovy a vznikla velká nástěnná malba v I. poschodí proti schodišti znázorňující město Těšín na konci 18. století. Svižně pojatá malba pocházela od malíře Palmeho. Výstava ukončena 31. prosince 2009     Výstavní síň Muzea Těšínska v Jablunkově Bez nás si ani neškrtnete Zápalky jsou podlouhlé kousky dřeva, např. osikového, smrkového či topolového se zápalnou látkou na jednom z jeho konců, které slouží k rozdělávání ohně. V současnosti většina zápalek chytá výhradně v důsledku patřičně energického škrtnutí hlavičky o speciálně připravenou plochu - škrtátko. Toto řešení prakticky vylučuje samovolné nebo nekontrolované vzplanutí zápalky náhodným otřením zápalky o jiný povrch. V minulosti se používaly fosforové zápalky, které se zapalovaly při energickém škrtnutí o jakýkoliv suchý a drsný povrch (např. o podrážku boty). Bezpečnostní zápalky (SAFETY MATCHES), dodnes používané, byly zdokonaleny ve Švédsku Johanem Edwardem Lundströmem, který je začal průmyslově vyrábět v roce 1855. Jedna složka zápalné hmoty byla nanesena na dřívku a druhá na krabičce. Vlivem tohoto vynálezu byla ve všech evropských státech v letech 1907 až 1910 výroba sirek s použitím prudce jedovatého bílého fosforu zakázána. Formát a balení zápalek prodělalo od dob své existence řadu změn. Na trh byly uváděny rozmanité tvary a zápalky pro specifické účely. Nejstarší zápalky byly baleny ve svazečku - bez krabičky a obalu. Klasická krabička zápalek má obdélníkový rozměr. Tyto krabičky byly na začátku své výroby vyráběny z dřevěné dýhy a opatřeny nálepkou. Dnes se krabičky vyrábějí z tuhého papírového kartónu s rozměry přibližně 5 x 3,5 x 1,5 cm, se škrtátkem po obou stranách krabičky a přímým potiskem. Velmi oblíbené jsou krbové zápalky určené k podpalování krbů. Pro pohodlnější zapálení jsou prodloužené, cca 20 cm. Krabičky mají různé, obecně však bývají dlouhé a nízké. Standardní prodloužené nebo dlouhé domácí zápalky (popř. domácnostní) jsou delší (cca 5 cm) za účelem usnadnění zapálení hořáku, na kterém stojí např. hrnec. Prodávají se buď ve standardních krabičkách s prodlouženou délkou, nebo ve velkých krabičkách, které obsahují přibližně 200 zápalek. Sběratelský obor filumenie se zabývá sbíráním nálepek ze zápalkových krabiček. Zápalkové krabičky nesou mnoho různých motivů. V motivech se nejvíce odráží doba, kdy byly zápalkové nálepky tisknuty. Před rokem 1918 je velmi často zmiňován český původ zápalek nebo jejich nejedovatost. Po roce 1918 se motivy mění důsledkem monopolizace výroby. Po osvobození, po roce 1945, můžeme na zápalkách nalézt motivy předválečné. Brzy jsou však vystřídány zápalkovými nálepkami propagandistickými, poplatnými době. Ale i vedle těchto motivů můžeme nalézt mnoho krásných sérií věnujících se přírodě, architektuře, technice apod. Pojďte a navštivte s námi barevný nálepkový svět zápalek plný rozmanitých motivů, protože bez nich si neškrtneme... Výstava ukončena 4. října 2009     Výstavní síň Muzea Těšínska v Karviné Stavebnice Merkur Pod slovem MERKUR si každý z nás vybaví planetu naší sluneční soustavy, ale většina snad i na nejznámější českou hračku stejného názvu. Merkur je synonymem vláčků a české kovové stavebnice, z níž lze sestavit různé modely, silniční a kolejová vozidla, jeřáby a mnoho jiných konstrukcí. Základem stavebnice jsou pásy a profily různých tvarů a délek z lakovaného ocelového plechu se sítí předvrtaných otvorů. Tyto dílky se spojují šroubky a matičkami. Stavebnice obsahuje i další součástky, různé hřídele, ozubená a neozubená kola. V některých sadách Merkuru je možno se setkat s kladkami, buldozerovými pásy a dokonce i elektromotorky. Počátky stavebnice Merkur jsou datovány k roku 1920, kdy pan Jaroslav Vancl založil firmu Inventor. Původní systém spojování jednotlivých dílů stavebnice kovovými háčky, byl v roce 1925 nahrazen novým systémem - spojováním šroubky a matičkami - který se zachoval v nezměněné podobě dodnes. Tímto krokem se stavebnice velmi přiblížila reálnému konstruování a umožnila tak větší možnosti pro hru a tvořivou práci dětí. S přechodem na nový systém byla pro stavebnici registrována nová ochranná známka - Merkur, pod kterou byla a je prodávána. Vývoj plechových elektrických vláčků MERKUR začal kolem roku 1930. Hlavním konstruktérem byl pan František Jirman, zeť pana Vancla. Předlohou pro první lokomotivu byla tehdy velmi populární rychlíková lokomotiva Mikádo. Lokomotiva byla doplněna tendrem a společně s čtyřnápravovými podvozkovými vozy tvořila velmi zdařilou rychlíkovou soupravu. To byl i začátek úspěchu vláčků Merkur, které se později staly nejrozšířenějším a nejoblíbenějším typem elektrických vláčků u nás. O stálém zájmu o stavebnici svědčí i získané ocenění z roku 1996 a 1997, kdy byl MERKUR vyhlášen Hračkou roku. V roce 2001 až 2004 byl MERKUR vystavován na světové výstavě hraček v USA v New Yorku a v kanadském Torontu, v roce 2004 pak na výstavě hraček v Moskvě. Předměty na výstavu zapůjčil sběratel a znalec stavebnice Merkur pan Jiří Mládek, který patří mezi pět největších sběratelů na světě a jeho sbírka byla v červnu 2006 oceněna Certifikátem Pelhřimovského muzea kuriozit. V České republice je bohužel jediný. Model Ocelového Města je svého druhu již teď největší na světě. Výstava ukončena 30. září 2009     Výstavní síň Muzea Těšínska - Technické muzeum v Petřvaldě Skrytá příroda v hornické krajině Území bývalého okresu Karviná se rozkládá na severovýchodě české části Těšínského Slezska. V karbonských sedimentech jsou zde významná ložiska černého uhlí. Právě uhlí v posledních zhruba dvou stech letech vytvářelo osudy přírody a obyvatel tohoto regionu. V dávné minulosti téměř celé území Karvinska pokrývaly lesy, dnes zabírají pouze 14 % plochy. Krajina je dnes velmi industrializovaná. Zhruba třetinu území zabírají lidská sídla, průmyslové areály a komunikace. Obdělávaná půda tvoří asi 50% území bývalého okresu a je zpravidla roztroušena mezi hustou rozptýlenou zástavbou. Mimořádně velký rozsah zde dnes mají antropogenní sedimenty různého původu. Jsou to sedimenty navážek, těžebních a průmyslových hald a to zejména v poddolovaných oblastech mezi Havířovem, Petřvaldem, Orlovou a Karvinou. Velké plochy zabírají sedimenty tvořené komunálním odpadem, např. skládky v Ostravě-Hrušově nebo Bohumíně. V centrální části Karvinska jsou četné zatopené poklesové kotliny vzniklé v důsledku poddolování, z nichž mnohé byly a jsou využívány jako sedimentační nádrže důlních vod. Místy krajina převážně v posledních desetiletích doslova připomínala měsíční krajinu. Přesto i zde můžeme nalézt mnohé přírodní krásy. Místy se rozkládají lesní porosty s krásnými vysokými buky a borovicemi. V potocích, řekách a ve stojatých vodách žijí raci. Na břehu zahlédneme mihnout se vydru při svých toulkách z Beskyd. Jinde zase narazíme na podivně ohlodané pařezy s množstvím třísek na okolo. To se zde bobr činil při kácení stromů. Při toulkách kolem rákosin u Rychvaldských rybníků se z povzdálí ozývá kejhání hus velkých, o kus dál na poli zase spatříme srnky nebo zajíce. Na jaře na zamokřených loukách můžeme zahlédnout poletovat a pobíhat čejky. Nad hlavou nám občas přelétne majestátní volavka či káně, zatímco pod nohama se mihne myšice, užovka nebo kolčava. I takovou tvář může mít Karvinsko. Na společné výstavě Muzea Těšínska a Katedry biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity v Ostravě o „Skryté přírodě v hornické krajině“ můžete shlédnout vybrané druhy organismů obývajících toto území a dozvědět se mnoho zajímavých informací nejen o jejich životě, ale i o výzkumu přírody a potřebách její ochrany. Výstava ukončena 27. září 2009     Výstavní síň Muzea Těšínska v Orlové Za pověstmi těšínského kraje Jak již sám název napovídá výstava je věnována lidové pověsti jako jednomu ze žánrů prozaické lidové slovesnosti. Pozornost je soustředěna na pověsti, které jsou v našem regionu známy a dochovaly se nám do dnešních dnů. Lidová pověst tvoří důležitou složku folkloru Těšínska. Pověsti vyprávějí o dávných historických událostech a osobách, o založení měst a vesnic, o pokladech, o bájných postavách jako byl například vodník. Lidová slovesnost byla odedávna šířena ústním podáním a nebyla zaznamenávána písemně. Její tvůrci bývali anonymní, ale díky vypravěčům a jejich posluchačům se pověsti podařilo uchovat. Ústní slovesnost se rozvíjela mezi lidem všech národů. V dobách, kdy neexistovala znalost písma nebo se omezovala jen na úzkou vrstvu vzdělanců, představovala pro valnou část národa jedinou slovesnou kulturu vůbec. Působila také na vznik literatury psané, ale i zpětně od ní přijímala podněty. Lidová slovesnost zasahuje jak do lidové prózy (pohádky, pověsti, vyprávění ze života, humorky a anekdoty), tak do lidové poezie (písně, obřadní koledy, ukolébavky, lidové balady). Specifickým typem lidové slovesnosti je tzv. dětský folklor s říkadly a hrami. Zvláštní žánrovou skupinu tvoří drobné útvary - zaříkadla, přísloví, pranostiky a hádanky. Výtvory lidové slovesnosti se začaly sbírat, zapisovat a vydávat knižně koncem 18. století. Také pro oblast Těšínska je sbírání a zapisování různých slovesných útvarů charakteristické. První zápisy ústní slovesnosti ze slezské oblasti se objevují až ve druhé polovině 19. století. Zpočátku jsou pohádky, povídky a pověsti prvních sběratelů psány spisovně, slohem jim vlastním, jsou upravovány a vydávány jako lidová četba ztvárněná do krátkých útvarů kalendářní nebo časopisecké četby. Tento stylizovaný folklor nacházíme od poloviny 19. století v denním tisku a v mnoha těšínských kalendářích. Materiál je přejatý, sběratelé sami výzkum neprováděli. Z autorů, kteří předkládali čtenářům pověsti v této formě patří například František Sláma (1850-1917). Výzkum v pravém slova smyslu podnikl roku 1869 v Horním Slezsku a na Těšínsku profesor krakovské univerzity Lucjan Malinowski (1839-1898). Zapsal sedmdesát variant pohádek a právě tak velký počet humorek a pověrečných povídek. V dalších letech se bádáním a sběrem lidových vyprávění zabývali odborní pracovníci, folkloristé a také zájemci o lidovou kulturu. Pro knižní vydání pohádek a pověstí použili sesbíraný materiál také František Jura (1905-?) a Karel Dvořáček (1910-1945). Velice intenzivně se sběru lidové slovesnosti věnoval Józef Ondrusz (1918-1996), který byl povoláním pedagog a dále působil jako redaktor a spisovatel. Právě jeho tvorba se stala inspirací k představení pověstí, které vyprávějí o založení města Orlová, o Černé kněžně, o zbojníku Ondrášovi, o Pusteckém a jiné. S těmito pověstmi, jejich obsahem a postavami výstava seznámí. Vypravme se tedy za pověstmi těšínského kraje... Výstava ukončena 20. září 2009     Památník životické tragédie v Havířově-Životicích Lovecké zbraně Lov provází lidstvo od samého počátku jeho existence. Až do mladší doby kamenné představoval zároveň i hlavní zdroj obživy. Postupem času začal převládat zemědělský způsob života a lov, především drobné zvěře a ptactva vyhrazený nižším vrstvám, se stal doplňkovým zdrojem. Lov velké zvěře byl vyhrazen panovníkovi a nejvyšším vrstvám společnosti, pro které představoval formu zábavy a společenské prestiže. S vývojem společnosti se zdokonalovaly i zbraně a pomůcky používané k této činnosti. Za nejstarší lovecké zbraně můžeme považovat primitivní pomůcky nejstarších lovců jako kameny, dřevěné kyje, kostěné předměty. Z nich se postupně vyvinuly specializované zbraně určené zároveň k lovu i k boji. Původ většiny loveckých zbraní můžeme najít již v době kamenné. Patří k nim zejména oštěp, luk a šípy, sekery a nože, které se používaly po celá tisíciletí prakticky až do dnešních dnů. S rozvojem loveckých zbraní docházelo zároveň ke zdokonalování technik. Od starověkých a středověkých štvanic na koních s lukem a oštěpem na vybraný kus zvěře se lov v 17. a především 18. století proměnil v předem připravené a pečlivě naaranžované divadlo pro zábavu šlechty, při kterých bylo usmrcováno tisíce kusů zvěře. Od poloviny 19. století dochází ke zpřístupnění lovu a myslivosti širším vrstvám obyvatelstva. Myslivost v moderním pojetí nepředstavuje již jen pouhou honbu zvěře, ale rovněž specializovanou činnost zaměřenou na ochranu a hospodářské využití přírodního bohatství. Na rozvoj lovu měl velký vliv vznik palných zbraní, které se staly hlavní loveckou zbraní a zůstaly jí až do současnosti. Jejich výroba se stala specializovaným řemeslem a jednotlivé zbraně představovaly svým zpracováním a výzdobou mnohdy jedinečná umělecká díla. Výstava mapuje na základě vývoje především loveckých palných zbraní od ručnic s kolečkovým zámkem přes křesadlové a perkusní pušky po zadovky s celokovovým nábojem rovněž rozvoj lovu a loveckých technik tak, jak se vyvíjely v průběhu staletí. Pozornost je věnována i těšínskému puškařskému řemeslu, které vytvořilo specifický typ lehké lovecké ručnice nazvané podle místa svého původu těšínkou. Těšínky byly určeny především k lovu ptáků. K dotvoření atmosféry poslouží replika loveckého salónku, který byl nepostradatelnou součástí interiérů šlechtických sídel. Lovecké zbraně jsou dokonalou ukázkou spojení užitkové a estetické funkce předmětu, které ani po několika staletích neztrácí nic na své kráse a dokonalosti. Výstava ukončena 30. srpna 2009     Výstavní síň Muzea Těšínska "Musaion" Havířov Pojďme na ryby Rybolov patří mezi nejstarší způsoby lidské obživy a dokládají to již archeologické nálezy ze starší doby kamenné. I na našem území se dochovaly ukázky rybářského náčiní od nejstarších kostěných harpun, háčků a závaží k rybářským sítím až po dlabané rybářské čluny, zbytky vrší z vrbového proutí a kovové háčky. Cíleným zakládáním rybníků a chovem zejména kaprů, oblíbeného postního jídla, byly na přelomu středověku a novověku známy zejména jižní a východní Čechy. Jednu z nejstarších rybníkářských oblastí v rámci zemí Koruny české představovalo území historického Těšínského knížectví, kde byly obrovské rybniční soustavy zakládány za vlády těšínského knížete Kazimíra II. (1477-1528), především v okolí měst Skočova a Strumeně. Intenzivní lov ryb, zejména lososů, probíhal i na většině našich řek. Chytání ryb na prut a udici je známé již od starověku a také ve středověkém světě našlo své místo. Přesto sportovní rybářství (nazývané také rybaření) tak, jak jej známe dnes, se začalo pod anglickým vlivem rozvíjet až od 19. století. Při rybaření tak nejde jen o úlovek samotný, ale zejména o zážitek a příjemně strávený čas. Od druhé poloviny 19. století jsou zakládány nejrůznější rybářské spolky a sdružení. Rybaření se stalo koníčkem a životním stylem mnoha generací. Nová výstava „Pojďme na ryby!“ přiblíží historii rybářství a rybářského sportu nejen prostřednictvím starého i moderního rybářského vybavení, které prošlo bohatým vývojem stejně jako způsoby rybolovu. Vystaveny budou také preparáty ryb a rybářské trofeje, dobové dokumenty, kresby, fotografie i ukázky starých tisků, které o rybách a rybářích pojednávají. Výstava připomene i 40. výročí samostatné existence Místní organizace Českého rybářského svazu v Havířově. Milovníkům rybí kuchyně budou představeny i staré kuchařky a kuchyňské náčiní. K dispozici budou také tradiční i nové recepty s možností jejich výměny za recepty návštěvníků. Výstava ukončena 30. června 2009     Památník životické tragédie v Havířově-Životicích 1918 - vznik republiky V letošním roce uplyne 90. let od vzniku Československé republiky. K připomenutí tohoto výročí připravilo Muzeum Těšínska výstavu pod názvem „1918-vznik republiky“. Výstava se nevěnuje pouze době vzniku republiky, časově je vymezena zhruba léty 1918 až 1930. Tato etapa je dobou vzniku, stabilizace a hospodářského růstu Československé republiky, která se vnitřním a mezinárodněpolitickým vývojem odlišovala od 30. let 20. století. Výstava je koncipována do tří celků. První část je věnována létům vzniku a formování republiky, významným osobnostem, které se zasloužily o vznik státu, československé státní symbolice. Pozornost je věnována také národnostní problematice nového státu a utváření hranic se zaměřením na území Těšínského Slezska. Zmíněny jsou zásadní události, které ovlivnily především hospodářskou oblast života, k nimž řadíme měnovou odluku a zákon o nostrifikaci. Druhá část zachycuje atmosféru doby dvacátých let 20. století pomocí ukázek dobové architektury s nejvýznačnějšími stavbami, interiéru, módy a jiných doplňků a předmětů každodenního života. Třetí část výstavy je věnována osobnosti prezidenta zakladatele T. G. Masaryka. Hlavní pozornost je soustředěna na Masarykovu návštěvu československého Těšínského Slezska v červenci 1930 se zaznačením průběhu trasy, oficiálních příprav a fotografické dokumentace vypovídající o této události. Výstava ukončena 31. března 2009     Výstavní síň Muzea Těšínska v Karviné Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí Největší leporelo světa, komiks o rozměrech 2 x 70 metrů vznikl převedením knihy „Dějiny českého národa“ do výstavních panelů; de facto se jedná o 10 x zvětšenou knihu, za kterou autorka Lucie Seifertová získala cenu Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu roku 2003, Zlatou stuhu za nejlepší populárně naučnou knihu pro mládež a Zlatou pečeť za nejlepší polygrafický počin za rok 2003. Ve výstavním leporelu se odehrávají příběhy z české historie od pravěku po současnost, lze jím „procházet“a sledovat jednotlivé dějinné události. Výstava zahájila svou pouť v Národním muzeu (30. 9. 2004 - 15. 2. 2005) a od té doby se zastavila na mnoha místech u nás, ve francouzské a anglické mutaci i v zahraničí. Bez nadsázky lze říci, že všude sklízí nadšení, obdiv a uznání. Kniha i výstava je shodně členěna, obě mají stejnou grafickou úpravu, obě jsou určeny dětem i dospělým, těm, co nedávali ve škole pozor (dovědí se překvapivé informace z naší historie), i těm, co pozor dávali (ty zase pobaví). Kniha je navíc na rubu doplněna stručným textem a souvislou řadou podrobnějších informací, zajímavostí a chronologických tabulek. Zájemci si ji budou moci v průběhu výstavy koupit. Kromě obřího leporela, základu naší výstavy, budou v prodeji i další knihy Lucie Seifertové. V nich do podoby prostorových skládaček a komiksu převedla řadu českých pověstí a nabízí je čtenářům nejen v češtině, ale v mnoha jazykových mutacích (v angličtině, němčině, francouzštině, italštině, španělštině, ale také v japonštině...). Výstava ukončena 29. března 2009     Výstavní síň Muzea Těšínska v Jablunkově Putovali poutníci S fenoménem poutí jako projevem náboženské úcty se lze setkat snad ve všech náboženstvích již od starověku. Od počátků křesťanství (a zejména od oficiálního přijetí křesťanské církve za císaře Konstantina ve 4. století) putovali a putují věřící na místa spojená s životem a smrtí Ježíše Krista, na místa mučednické smrti světců nebo k jejich ostatkům. V lokalitách, kam byly později ostatky přeneseny, ale i na místech Mariánské úcty, místech zázraků a zjevení vznikala nová poutní místa, která věřící hojně navštěvovali. Také zbožní poutníci z českých zemí putovali do významných poutnických destinací v zahraničí, sami nebo s poutním procesím navštěvovali poutní místa i na území Čech, Moravy a Slezska s prosbou o uzdravení, přímluvu, při pokání nebo i z touhy po dobrodružství. Poutníci patřili mezi první cestovatele a na svých cestách museli překonávat mnoho obtíží. Samo putování však bylo vytržením z každodennosti a přinášelo nejen posílení víry a naději v přímluvu světce, k jehož ostatkům byla pouť vykonána, ale i možnost poznávání nových zemí a mravů. Obraz poutníka našel své místo v literatuře i výtvarném umění. Poutnictví zažívalo v našich dějinách období slávy a rozvoje, ale i útlum a nepřízeň světské moci. Zlatý věk barokních poutí, 17. a 18. století, byl přerušen nástupem osvícenství, zákaz a omezení některých poutí i rušení poutních míst přinesly také reformy Josefa II. Od 19. století se pouti opět stávají běžnou součástí života věřících, postupně však jsou náboženské pouti čím dál víc spojovány i s lidovými slavnostmi. Po roce 1948 byly poutní tradice záměrně narušovány, některým poutním místům se nevyhnula ani násilná likvidace a slovo „pouť“ se stalo jen označením kolotočů a zábavního parku. Přestože po roce 1989 postupně dochází k obnovování poutí, poutní místa jsou pro většinu obyvatel zejména oblíbeným turistickým cílem a zajímavou stopou historie s působivou atmosférou. V současné době však opět dochází ke sloučení náboženské a lidové poutní slavnosti zejména ve výroční den vysvěcení místního kostela nebo v den svátku patrona, jemuž je zasvěcen. Nová výstava představuje zejména poutní obrázky, kramářské tisky, pohlednice a fotografie, ale také středověké poutní odznaky, suvenýry a drobné devocionálie i řemeslné ukázky lidové zbožnosti, kterými se vám pokusí přiblížit historii i atmosféru putování do míst blízkých i vzdálených. Výstava ukončena 28. února 2009     Výstavní síň Muzea Těšínska v Orlové Vzácné kočkovité šelmy ze sbírek Slezského zemského muzea Kočkovité šelmy (čeleď Felidae) jsou nejdokonalejšími lovci ze všech šelem. Na planetě Zemi zřejmě není dravců, jež by byli elegantnější a přitom byli k lovu velké kořisti lépe vybaveni. Kočky mají poměrně jednotnou stavbu těla: krátkou zakulacenou hlavu, dlouhý ocas, delší silné končetiny se širokými, vpředu pětiprstými a vzadu čtyřprstými, chodidly. Páteř je pevná, ale přitom extrémně pružná. Charakteristické jsou pro ně rovněž velké, srpovitě zahnuté drápy, zatahovatelné do zvláštních rohovitých pochev v prstech, aby nedocházelo k jejich obrušování při chůzi. Na chodidlech mají poduškovitá bříška a mezi nimi je hustá srst, což je důležité pro velmi tichý pohyb. Neobyčejně dobré, stereoskopické či binokulární (prostorové) a barevné vidění umožňují velké, dopředu směřující oči. Přídatná pigmentová odrazová vrstva za sítnicí (tzv. tapetum lucidum) zlepšuje vidění za špatných světelných podmínek. Kromě výborného zraku mají kočkovité šelmy rovněž velmi dobrý čich (i když se nevyrovná čichu psovitých šelem, je opět mnohonásobně lepší než lidský) a prostřednictvím dlouhých smyslových chlupů na čenichu, nad očima a v podpaží i hmat. Hmat je velmi důležitý zejména při nočním lovu. Rovněž sluch je velmi dobře vyvinut. Kočkovité šelmy disponují také výborně vyvinutým smyslem pro rovnováhu a vynikající koordinací svalů. Při pádu kočky na zem jí stačí minimální zlomek času k tomu, aby nejprve obrátila k zemi hlavu, pak přední končetiny a nakonec i zadní. Pozoruhodný je jejich jazyk pokrytý rohovitými, dozadu směřujícími papilami (podobně jako pilník), jež slouží k drásání potravy. Početně redukovaný chrup kočkovitých šelem je tvořen pouze 28-30 zuby a neslouží k žvýkání potravy, ale k zabíjení kořisti. Většina druhů má pruhované či skvrnité zbarvení. Samci jsou obvykle větší než samice. S kočkovitými šelmami se ve třiceti sedmi druzích setkáváme prakticky po celém světě s výjimkou Austrálie, Japonska, Madagaskaru, Filipín, Celebesu, Nového Zélandu a Antil. Nejčastěji jsou systematicky děleny do tří podčeledí: gepardi (Actinonychinae), malé kočky (Felinae) a velké kočky (Pantherinae). Geologické stáří kočkovitých šelem se udává na 50 milionů let. Vznik kočkovitých šelem se v současnosti klade do spodního oligocénu (konec starších třetihor). Jejich nejstarší pozůstatky známe z pozdního eocénu (střední část starších třetihor). Na výstavě se setkáte s dermoplastickými preparáty lvů (Panthera leo), tygra (P. tigris), patřících mezi velké kočky; z malých koček pak budou představeny dermoplastické preparáty rysa červeného (Lynx rufus), ocelota velkého (Leopardus pardalis) a kočky bažinné (Felis chaus). Vystavené dermoplastické preparáty jsou dílem pana Viléma Borůvky, preparátora Slezského zemského muzea. Kromě výše uvedených dermoplastických preparátů bude vystaveno rovněž ojedinělé množství lebek vzácných kočkovitých šelem, odlitky jejich stop i kůže některých druhů. Výstava Vzácné kočkovité šelmy ze sbírek Slezského zemského muzea představuje vybrané exponáty z původní rozsáhlé výstavy, která v roce 2007 proběhla ve výstavní budově Slezského zemského muzea v Opavě. Výstava byla připravena ve spolupráci se ZOO Ostrava. Živé vzácné kočkovité šelmy lze nejblíže výstavy pozorovat spolu s mnoha dalšími druhy vzácných a ohrožených živočichů právě v expozici této instituce. Výstava ukončena 28. února 2009     Výstavní síň Muzea Těšínska "Musaion" Havířov Černobílý svět Výstava představuje svět zrakově handicapovaných lidí, jejich život v minulosti i v dnešních dnech, specializované školství, osobnosti i společnosti, které pomáhají těmto lidem usnadnit každodenní život, aj. Na výstavě je možno shlédnout řadu originálních historických předmětů, pomůcek, knih a dalších zajímavostí i ze současnosti. Návštěvníci výstavy budou mít možnost si některé z pomůcek vyzkoušet. Texty na výstavě jsou provedeny i v Braillově písmu. Výstava ukončena 31. ledna 2009     Výstavní síň Muzea Těšínska "Musaion" Havířov Sladký život čokolády Lidstvo je již několik tisíciletí fascinováno fenoménem čokolády. Jako první údajně uvařili hořkou tekutinu z kakaových bobů - čokoládu - Mayové, kteří s kakaovníkem spojovali řadu rituálů. Vyspělá středoamerická mayská civilizace přisoudila kakau dokonce zvláštního boha. Mayové nazývali kakaovník cacahuaquchtl, což znamenalo „strom“ a žádná jiná dřevina nebyla tohoto pojmenování hodna. Čokoládu připravovali drcením na slunci usušených a pražených kakaových bobů s přídavkem vody a vanilky. Aztékům naopak více chutnala s výraznou přísadou exotického ovoce, hořkými mandlemi, hrubým pepřem nebo medem. V roce 1502 se s kakaovým nápojem setkal při své čtvrté zaoceánské plavbě Kryštof Kolumbus a přivezl do Evropy několik kakaových bobů. Teprve však v polovině 16. století, poté co misionářky v Mexiku přidaly do kakaové hmoty cukr, vznikl chutný nápoj, který si rychle získal oblibu na všech šlechtických sídlech ve Španělsku, a později v celé Evropě. V roce 1775 švédský botanik Carl Linné pojmenoval kakaovník řeckým názvem Theobroma, což je možno přeložit jako „potrava bohů“. Strom kakaovníku roste do výšky 10 m a jeho oválné plody dosahují délky okolo 20 cm. Plod obsahuje 20 - 60 bobů ponořených do sladké vonící dužiny. Plody kakaovníku nerostou na větvích, nýbrž na kmeni. Odsekávají se mačetou nebo nožem a boby jsou vybírány ručně z rozpůlených plodů. Potom se boby nechávají několik dnů fermentovat, následně se suší a jsou připraveny k expedování do čokoládoven. Zde se čistí, třídí, praží a zbavují slupek. Poté se semelou na řídkou kaši. V dalším procesu se oddělí kakaové máslo žluté barvy a zbývající hmota je zpracovávána na kakaový prášek. Posléze se kakaová hmota mísí znovu s kakaovým máslem, přidává se cukr s dalšími přísadami a vznikne čokoládová hmota. Mléčná čokoláda obsahuje zhruba 40 % kakaové sušiny, 20% mléčné hmoty, 65% cukru a rostlinný tuk, tmavá (hořká) čokoláda obsahuje 56 - 70% (i více) kakaa, 31% kakaového másla a 30% cukru. Bílá čokoláda obsahuje kakaové máslo, cukr, sušené mléko, neobsahuje vůbec kakaovou sušinu. Čokoláda obecně obsahuje mnoho účinných látek - teobromin, fenyletylamin, má omlazující efekt a snižuje krevní tlak. Kakaové máslo je využíváno také v kosmetice. Přílišná konzumace čokolády je však nebezpečná pro tělesnou váhu a přímo jedovatá je pro psy. Americký dietolog Michael Levine řekl: „Z chemického hlediska je čokoláda opravdu nejdokonalejším jídlem na světě.“ Výstava ukončena 31. ledna 2009     Výstavní síň Muzea Těšínska - Technické muzeum v Petřvaldě Ten vánoční čas… Výstava seznamuje s vánočním zvykoslovným cyklem na Těšínsku. Lidové zvyky a obyčeje se vázaly k různým činnostem v domácnosti i v hospodářství, zvlášť bohaté byly v předvánočním období, tzv. adventu a o Vánocích, jmeno-vitě o sv. Ondřeji, sv. Barboře, o Štědrém dni, kdy se z mnoha úkonů věštila úspěšnost života v příštím roce. Vánoční svátky uzavíral 6. ledna svátek Tří králů. Texty doplňují ukázky vánočních koled a pranostik z Těšínska, vánoční pohlednice, různé vánoční ozdoby, sbírka betlémů a forem na vánoční pečivo. Výstava ukončena 31. ledna 2009     Výstavní síň Muzea Těšínska v Karviné Muzeum o muzeu V letošním roce si připomínáme 60. výročí založení dnešního Muzea Těšínska a 100. výročí narození Ladislava Báči, zakladatele muzea. Tyto dvě události vybízejí k tomu, aby se široké veřejnosti připomněla existence a činnost muzea jako instituce, která slouží k uchování kulturní a společenské tradice regionu, k poznání dějinných souvislostí a vazeb, jejímž hlavním a nezastupitelným úkolem je shromažďovat doklady o všech formách existence člověka i prostředí, v němž žije. Muzeum Těšínska bylo oficiálně ustaveno po druhé světové v roce 1948. Ve skutečnosti navazuje na mnohem starší tradice muzejnictví, které se na Těšínském Slezsku odvíjí od roku 1802. Tehdy bylo zpřístupněno muzeum v Těšíně, jehož zakladatelem byl významný představitel kulturního života na Těšínsku - Leopold Jan Šeršník. Toto muzeum si zachovalo primát jako nejstarší muzeum v historických zemích Koruny české. Přestože se jeho dnešní přímý pokračovatel Muzeum Śląska Cieszyńskiego - nachází v Těšíně (Cieszyn), patří bezesporu do historického kontextu vývoje českých muzeí. Po I. světové válce došlo v rámci nového politického uspořádání v Evropě k rozdělení Těšínského Slezska i samotného města Těšína česko-polskou státní hranicí a nový Český Těšín zůstal bez tradiční muzejní instituce. V roce 1925 bylo odborem Matice osvěty lidové založeno muzeum v Českém Těšíně. Události druhé světové války však přerušily vývoj instituce a ke znovuotevření českotěšínského muzea došlo až 11. června 1948. U jeho zrodu stál Ladislav Báča, který poté působil také jako jeho první ředitel - správce muzea. Výstava představí historii muzea, jednotlivé sbírkové fondy a činnosti zastoupené v muzeu, ke kterým patří získávání předmětů, jejich uchovávání, prezentační a publikační činnost aj. Veškeré muzejní aktivity spolu velice úzce souvisí. Ve svém důsledku jsou zájemcům o historii a vlastivědu regionu předkládány formou expozic, výstav, přednášek, kulturně výchovných akcí pro veřejnost, publikací apod. Cílem výstavy je představit muzeum jako celek a tímto přispět k pochopení významu muzea pro společnost. Výstava ukončena 11. ledna 2009     Výstavní síň Muzea Těšínska v Českém Těšíně Město Český Těšín Území, na kterém se dnes rozkládá město Český Těšín, leží na levém břehu řeky Olše. V minulosti bylo toto území předměstím velkého Těšína (Teschen), knížecího sídla slezských Piastovců. První světová válka (1914-1918) přinesla rozpad Rakousko-Uherska a vznik nových států, mezi kterými bylo také Československo a Polsko. Doposud celistvé území Těšínského Slezska se stalo v letech 1918-1920 předmětem politických a mocenských zájmů obou těchto států. Na základě velvyslanecké konference v červenci 1920 v belgickém městě Spa bylo dne 28. 7. 1920 Těšínské Slezsko rozděleno mezi Československo a Polsko a s ním i původní město na dvě - Český Těšín a Cieszyn. Město Český Těšín bylo utvořeno z předměstí velkého Těšína, a to katastrálním územím Saské Kupy, Kamence, samostatné obce Brandýs a části obce Mosty. V roce 1920 na území města o velikosti 2,66 km2 bylo 508 obytných domů a žilo zde 8068 obyvatel. V administrativně správní struktuře Československé republiky se přesto stalo centrem politického okresu zahrnujícího 52 obcí s 92 000 obyvateli. Příznivá komunikační poloha předurčovala městu stavební rozmach. Pouze velkorysý stavební rozvoj mohl vytvořit nové funkční město. V roce 1922 poskytla československá vláda městu půjčku ve výši 15 mil. Kč na výstavbu nejnutnějších veřejných budov - městských zařízení, škol, radnice, nemocnice atd. Přerod dosavadního předměstí v okresní město byl obdivuhodně rychlý. Český Těšín se nevyvíjel v jednostranné vazbě na některá rozhodující výrobní odvětví, ale spíše na základě administrativně správního centra s pestrým výběrem výroby a služeb. Poskytoval poměrně hodně pracovních příležitostí. Vzniklo kulturně-společenské centrum, které plnilo v české části Těšínského Slezska podobnou funkci jako kdysi velký Těšín. Výstava nastiňuje dějiny města Český Těšín od jeho vzniku, přičemž podrobněji je prezentováno v letech 1920-1940. Jednotlivé celky výstavy se věnují výstavbě města ve 20 a 30. letech 20 století, spolkové činnosti a skladbě průmyslu. Také připomene dva „první muže“ - prvního prezidenta Československa T. G. Masaryka a prvního starostu města Český Těšín Josefa Koždoně. Skutečným lákadlem pro návštěvníky je přiblížení atmosféry věhlasné kavárny Avion, včetně interiéru a dobového vybavení. Výstava je vytvořena díky bohatému ikonografickému materiálu ze sbírek MT a soukromého sběratele H. Wawreczky. Sbírkové předměty pochází ze sbírek MT a dále jsou zapůjčeny z Muzea Beskyd Frýdek-Místek, přísp. org. a Národního divadla Moravskoslezského, přísp. org. Kopie archiválií pochází ze Státního okresního archivu v Karviné. Výstava ukončena 23. prosince 2008     Výstavní síň Muzea Těšínska - Technické muzeum v Petřvaldě Slepice nebo vejce? Reklama nebo výrobek Dobře fungující obchodní a živnostenská síť náležela (a bezpochyby náleží i dnes) k velmi důležitým životním funkcím jak velkoměsta, tak města či městečka. Na vesnicích se jednalo jen o pár jednotlivých krámků, v menších městech to již bylo několik desítek nejrůznějších koloniálů a obchůdků a ve velkých městech se počítalo ve stovkách - od malých prodejen a provozoven až po velké prosklené paláce s početným personálem, rozmanitým sortimentem zboží a služeb zákazníkům. Ovšem dobré zboží se neprodává samo. Společně se vznikem obchodu se objevují také první formy reklamy. Vývoj reklamy je s vývojem obchodu neodmyslitelně spjat. Jak se píše v knize Moderní reklama z roku 1906: „Reklama byla, jest a bude. Ona jest nejmocnější pákou obchodu, neboť není uměním zboží vyrobiti, ale uměním je prodati, doporučiti je. Reklama je alfou i omegou obchodu. Ona byla po všechny časy a bude, pokud lidstvo nezahyne.“ Ne vždy byla reklama přijímána tak, jako dnes. V minulosti si musela razit dlouhou a obtížnou cestu, neboť „…křik a vychvalování vlastního peří patřilo podle obecného mínění dlouhou dobu snad tak akorát na jarmark nebo výroční trh, ale kazilo pověst solidního podniku“. Vlivem všeobecné modernizace, která od druhé poloviny 18. století zasáhla většinu zemí v Evropě se situace změnila a reklama získávala rychle na významu. V podobě nejrůznějších inzerátů, plakátů, prospektů, upoutávek a vývěsních štítů si razila cestu k zákazníkům. Výstava „Slepice nebo vejce? Reklama nebo výrobek“ představuje reklamu a reklamované výrobky v různých podobách. Výstava je uspořádána ze sbírek Muzea Těšínska, Muzea Beskyd Frýdek-Místek a Slezského zemského muzea v Opavě a ze sbírek soukromých sběratelů Henryka Wawreczky a Petra Juřáka a Okrašlovacího spolku Klánovice. Archivní dokumenty pocházejí ze sbírek Zemského archivu v Opavě a reklamní prospekty a tištěná reklama z dobových časopisů a novin Muzejní knihovny Silesia Muzea Těšínska. Výstava ukončena 31. října 2008     Výstavní síň Muzea Těšínska v Jablunkově Těšínské stříbrné šperky Typickým zdobným prvkem těšínského kroje jsou kovové šperky, převážně stříbrné, zpracované mistrnou rukou umných řemeslníků. Těšínské krojové šperky jsou výsledkem vzájemného působení estetických požadavků lidového spotřebitele a řemeslné dovednosti městských zlatníků, pro které se stala jejich výroba důležitou součástí obživy. Z města na venkov se rozšířily v průběhu 18. století jako funkční doplněk nově se utvářejícího typu lidového oděvu, který dnes nazýváme těšínským krojem. Původ těšínských krojových šperků odvozujeme z renesančního oděvu měšťansko šlechtických vrstev. Proces pozvolného pronikání městského oděvu na venkov se odehrál v průběhu 18. století, kde se stal lidovým pro nejširší vrstvy. Šperky, které nebylo možné nahradit ve venkovském prostředí pro náročnost výroby a nedostupnost kovového materiálu, zůstaly v nezměněné podobě jako produkt řemeslné výroby městské. Zpočátku měly ve všech svých formách a tvarech ryze funkční charakter, postupně se však staly pouze nákladným a honosným zdobným prvkem, tak typickým pro těšínský kroj. Oblast výskytu těšínského krojového šperku se shoduje s rozšířením těšínského lidového oděvu. Na rozhraní 19. a 20. století vytváří uzavřený okruh, který vymezují obce Mosty u Jablunkova, Horní Lomná, Košařiska, Tyra, Komorní Lhotka, Řeka, Hnojník, Třanovice, Mistřovice, Stanislavice, Chotěbuz. Na území Polské republiky hranice prochází obcemi Marklowice, Hažlach, Konczyce Male, Pruchna, Pielgrzymowice, Golasowice, Zbytków, Zarzecze, Zabrzeg, Dziedzice, Staré Bilsko, Kamienica, Brenna, Wisla, Istebna, Koniakow, Jaworzynka, a vrací se zpět na území České republiky přes obec Bukovec k Mostům u Jablunkova. Výjimku v této oblasti tvoří úzký okruh okolí města Jablunkova, kde místní obyvatelé, Jackové, nosili odlišný typ lidového oděvu, tzv. jackovský - jablunkovský kroj, který byl zdoben větším počtem stříbrných šperků než kroj těšínský. Těšínské šperky rozdělujeme podle funkce na několik druhů. Nejrozšířenější a pro Těšínsko typické byly hočky. Skládají se ze dvou částí - z úchytných kroužků, kterými se protahoval řetízek na stažení životku, a vlastního háčku, jež se pevně našíval na obě přední části životku. Motivicky jsou háčky velmi zajímavé. Při jejich výrobě používali zlatníci nejčastěji techniky odlevu nebo lisování. Nové zdobné prvky přineslo rozšíření techniky filigránu koncem 19. století. Filigránové háčky vynikají přesným provedením, bohatým rozvedením klasických filigránových vzorů doplněných o nové zdobné detaily z tenkého zlaceného plechu v podobě plastických nýtků, srdíček, čtyřlístků a rosetek, upevněných na filigránový podklad. Háčky jsou nejpočetněji zastoupeny v soukromých i muzejních sbírkách, což svědčí o jejich velké oblibě a značném rozšíření. Na ramínku životku se přes rameno upevňoval náhrdelník ze stříbrných řetízků, kterému se říkalo přodek nebo lancušek. Stříbrné řetízky byly ozdobně propojeny a v jejich středu byly připevněny filigránové rosety, silně pozlacené. Nosíval se jako doplněk stříbrného pásu pouze k slavnostním obřadním a rodinným příležitostem. Lancušek řadíme k novějším typům těšínského krojového šperku, jeho vývoj lze sledovat teprve od konce 19. století. Ke spojení (sepnutí) košulky pod krkem složila malá spona nazývaná spinka, nejčastěji kulatá nebo srdčitá. Spinky jsou tvarově nejstarší a používaly se i u kroje goralského. Velmi oblíbené byly spinky odlévané a doplňované barevnými sklíčky. Důkazem vysoké řemeslné úrovně těšínských zlatníků jsou honosné stříbrné pásy. Nosívaly je výlučně ženy bohatých sedláků. Podle způsobu výroby je rozdělujeme na odlévané a filigránové. Pásy odlévané jsou kombinovány s lisovanými motivy a tvoří samostatnou vývojovou linii těšínského kovového pásu v lidovém prostředí. Použitými motivy a způsobem zpracování navazují na renesanční měšťanské pásy, jež pronikly do venkovského prostředí jako nedílná součást těšínského městského kroje. Materiálem pro výrobu těšínských krojových šperků bylo stříbro. Nepoužívalo se však čisté, nýbrž vždy v určitém procentu s mědí. Krojové šperky jsou vyrobeny ze stříbra o kvalitě 300/1 000 - 800/1 000. Největší ryzost měly krojové pásy, lancušky. Převážná většina šperků je úředně označena platnými dobovými znaky a mistrovskými značkami výrobců a proto můžeme velmi přesně určit jejich časové zařazení, ryzost a místo výroby, i přímého výrobce. Úřední puncování datujeme od roku 1806, nové úřední značky pro stříbro byly zavedeny v Rakousku-Uhersku od 1. 8. 1866 s určením ryzosti 900, 950, 800, 750/1 000. Mezi nejznámější výrobce krojových šperků patřili zlatníci působící přímo v Těšíně: Leopold Haas (kolem r. 1810), Karl Mario Haas (1811 - 1884), Fryderik Haas (1822 - 1902), Eugeniusz Haas (pracoval kolem r. 1887 - 1880), Emil Wotke (1855 - 1924), Antonín Wybraniec (1861 - 1940), Augustin Kopieczek (1871 - 1950), Josef Frydrych (1873 - 1943), Josef Kodela (1900 - 1924?), Josef Wallek (1892 - 1937), Adolf Horak (1902 - 1970). Z nich vynikl zejména Emil Wotke, jehož filigránové pásy, lancušky a háčky jsou dnes typickými reprezentanty těšínských krojových šperků. Výstava ukončena 12. října 2008     Výstavní síň Muzea Těšínska v Orlové Autogramy českých a světových osobností ze sbírky Jiřího Hanibala Každý z nás byl alespoň chvíli sběratelem, každý alespoň krátký čas „něco“ sbíral. Jak různé jsou sběratelské zájmy, různá je sběratelská posedlost. Někdo sbírá rok, někdo dva, jsou i tací, kterým sběratelská vášeň vydrží desítky let a zaplní jim podstatnou část života. K takovým sběratelům patří pan Jiří Hanibal z Ostravy, který už téměř čtyřicet let sbírá podpisy význačných osobností ze všech oborů lidské činnosti. Za tu dobu nahromadil více jak čtyři tisíce autogramů. Část jeho sbírky je nyní možné zhlédnout na naší výstavě. Jsou zde k vidění podpisy mnohých osobností, které vstoupily do širšího společenského povědomí. Přijďte si je i vy prohlédnout, přijďte si porovnat „svůj“ podpis s podpisy slavných. Výstavu provází program určený dětem i dospělým, skupinám i jednotlivým návštěvníkům. Výstava ukončena 28. září 2008     Výstavní síň Muzea Těšínska v Karviné Černobílý svět Výstava představuje svět zrakově handicapovaných lidí, jejich život v minulosti i v dnešních dnech, specializované školství, osobnosti i společnosti, které pomáhají těmto lidem usnadnit každodenní život, aj. Na výstavě je možno shlédnout řadu originálních historických předmětů, pomůcek, knih a dalších zajímavostí i ze současnosti. Návštěvníci výstavy budou mít možnost si některé z pomůcek vyzkoušet. Texty na výstavě jsou provedeny i v Braillově písmu. Výstava ukončena 31. srpna 2008     Výstavní síň Muzea Těšínska "Musaion" Havířov Řezbáři Výstava představuje tradici práce se dřevem v regionu a to prostřednictvím plastik řezbářů z Frýdku, Jablunkova a okolí, ale i dalších míst regionu. Většina vystavených prací je výsledkem soutěžní přehlídky autorů z Pobeskydí, kteří se účastnili „Beskydského trienále neprofesionálních řezbářů“, které pořádá Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku. Výstava bude také doplněna řezbami ze sbírek Muzea Těšínska, jako jsou např. lidové hračky, plastiky s náboženskými motivy. Hlavní skupinu vystavených sbírkových předmětů však tvoří lidové plastiky jako jsou horalé a ženy v kroji, hudebníci, pastýři, ženy i muži při práci, horníci… Řezbářství je starověké umění, které se objevuje v každém koutě světa a v každé kultuře. Výstava ukončena 31. srpna 2008     Památník životické tragédie v Havířově-Životicích Zmizelí sousedé Projekt Židovského muzea v Praze s názvem „Zmizelí sousedé“ vybízí mladé lidi k pátrání po sousedech, kteří z jejich nejbližšího okolí zmizeli převážně v období 2. světové války. Jde o samostatný literárně - dokumentační projekt, v němž studenti hledají dokumenty, fotografie, deníky, dopisy, archivní materiály nebo se setkávají s blízkými lidmi zmizelých za války. Z nalezených dokumentů a výpovědí svědků pak skládají příběhy jejich životů. Cílem projektu je podnítit mladé lidi k samostatnému odhalování historie, která se skrývá v zapomenutých lidských osudech. Výstava ukončena 25. května 2008     Výstavní síň Muzea Těšínska v Jablunkově Beskydská turistika - 120 let KČT Cestování pro radost z pobytu v přírodě, poznávání neznámých končin a zákoutí, pozorování rostlin a živočichů, zotavení těla i ducha, posezení v příjemné hospůdce, toť turistika. Malebná beskydská krajina je pro turistiku jako stvořená a tak láká turisty k toulkám svými zákoutími již odnepaměti. Počátky organizované turistiky sahají do roku 1884, kdy byl ve Frenštátě založen nejstarší český turistický spolek Podhorská jednota Radhošť a o 4 roky později vznikl v Praze Klub českých turistů. V české části Beskyd působil také polský turistický spolek Beskid Śląski (1909) a německý turistický spolek Beskidenverein (1893). Všechny tyto turistické spolky chtěly přispět k poznávání přírodních krás Beskyd a zpřístupňovat tyto hory co nejširšímu okruhu návštěvníků zejména výstavbou chat, úpravou a značením turistických cest, vydáváním map a příruček pro turisty a všemožnou podporou sportu a pohybu v přírodě. V roce 2008 si připomeneme několik turistických výročí: uplyne 120 let od vzniku Klubu českých turistů, 80 let od otevření turistické chaty Skalka a 50 let od smrti velkého turisty Petra Bezruče. Ve dnech 31.1. - 3.2.2008 se také uskuteční V. Mezinárodní zimní sraz turistů v Jablunkově. Tato výstava prezentuje počátky organizované turistiky od vzniku turistických spolků až po dnešní aktivity KČT. Návštěvník může nahlédnout do šatníku a vybavení správného turisty, seznámit se s typy turistických značek, s historií horských chat a útulen, s naučnými stezkami, s mapami, s rozmanitostí typů turistiky... Chybět nebudou ani významné osobnosti beskydské turistiky a horská architektura. Výstava ukončena 20. května 2008     Výstavní síň Muzea Těšínska v Karviné Ze zámeckých komnat Těšínské Slezsko tvoří nejjihovýchodněji položenou část Slezska. Historické území Těšínského Slezska se shoduje s hranicemi bývalého těšínského knížectví a v současnosti se nachází na území dvou států - České a Polské republiky. Na území našeho regionu existovala v minulosti řada šlechtických sídel, která byla nedílnou součástí jednotlivých panství a statků těšínského knížectví. Tyto dvory a zámky byly centry hospodářského, společenského a kulturního života jednotlivých panství a jejich okolí. Skutečností zůstává, že náš region náleží k oblastem s nejmenším počtem zachovalých šlechtických sídel v rámci České republiky. Tento stav je dán historickým vývojem po roce 1945, kdy byla řada těchto objektů zestátněna a využita ke zcela jiným účelům (jako objekty státních statků, administrativní správy, skladové prostory), které se nepříznivě promítly na stavu těchto budov. Svou roli sehrála i orientace zdejšího regionu na těžký průmysl. Velká část těchto dochovaných objektů je v současné době ve velice špatném stavu a řada z nich je proto předurčena k zániku. Pouze zlomek dochovaných staveb je zpřístupněn veřejnosti jako památkový objekt nebo zachráněn soukromým majitelem. Problematika šlechtických vrstev a jejich materiální kultura náležela z hlediska historického vývoje po roce 1945 k neprávem opomíjeným tématům. Situace se změnila v několika posledních letech, kdy došlo k výraznému vzrůstu zájmu o kulturní památky a život šlechty vůbec. Přítomnost šlechty a její životní styl nám dnes již dokládají pouze pozůstatky architektury zmiňovaných šlechtických sídel a fragmenty jejich vybavení. Výstava otevírá pomyslné dveře do zámeckých komnat, které tak můžeme navštívit a nahlédnout do jednotlivých historických období od středověku do počátku 20. století. Pomocí dokumentace architektonických objektů, jako jsou např. středověký hrad Těšín, renesanční zámky Ráj a Rychvald, pozdně barokní zámek v Ropici, klasicistní dvůr v Chotěbuzi a empírové zámky Hnojník a Fryštát jsou charakterizovány jednotlivé architektonické a historické slohy. Na předmětech materiálního vybavení zámeckých interiérů je přiblíženo vybavení zámeckých místností a nastíněn každodenní život šlechty v zrcadle jednotlivých historických stylů. Na výstavě bude možno shlédnout například vybavení zámecké obrazárny, knihovny, jídelny a interiér zámeckého pokoje. Výstava ukončena 4. května 2008     Výstavní síň Muzea Těšínska "Musaion" Havířov Krásy moří a oceánů Jany a Josefa Podhájských Autoři jsou zanícenými sběrateli mořských živočichů a umožní přiblížit všem návštěvníkům prostřednictvím rozmanitých tvarů a barev lastur pro nás suchozemce stále exotický svět moří a oceánů. Po celou dobu výstavy zábavné testy pro ZŠ ve znalostech o světových mořích a oceánech. Výstava ukončena 30. března 2008     Výstavní síň Muzea Těšínska v Orlové Hračky naší Kačky Protože hry a hračky neoddělitelně patří k životu člověka, jsou dokumentovány ve sbírkách muzeí na celém světě. Muzeum Těšínska prezentuje na výstavě nejen hračky z 1. poloviny 20. století, ale také hračky z dob dřívějších, a to z 50. - 80. let 20. století, které odráží převahu plastových materiálů v produkci dětských hraček. Můžete se těšit na panenky a jejich pokojíčky a nádobíčko, kočárky pro panenky, plyšové a gumové hračky pro holky a různé stavebnice, hry, auta a vláčky pro kluky. Věříme, že každý návštěvník si najde právě tu svou hračku. Výstava ukončena 28. února 2008     Památník životické tragédie v Havířově-Životicích Ten vánoční čas Výstava seznamuje s lidovým zvykoslovným vánočním cyklem. Přípravná doba na vánoce zahrnovala první čtyři neděle před Štědrým dnem, tzv. Advent. Cyklus vánočních svátků končil svátkem Tří králů. Podobně jako i v jiných krajích obyčeje a zvyky na Těšínsku byly spojeny s mnoha lidovými zvyky, pověrami a pranostikami. Jejich dodržování mělo lidi chránit před působením zlých mocí, mělo jim zaručit zdraví a štěstí v příštím roce. Některé z nich jsou připomenuty na výstavě, kde jsou také vystaveny betlémy, různé vánoční ozdoby a pohlednice. Chceme vám tyto vánoční zvyklosti z Těšínska připomenout, abyste těm, které sami dodržujete, možná lépe porozuměli a také poznali některé nové. Výstava ukončena 3. února 2008     Výstavní síň Muzea Těšínska - Technické muzeum v Petřvaldě Dřevěné kostely na Těšínsku Stavby ze dřeva - roubené chalupy, špýchary, stodoly i další dřevěné stavby obvykle spojujeme s místy, kde „lepší“ stavební materiál je drahý nebo nedostupný. Připomínají také dobu, kdy dřevěná stavba neměla takový význam a vážnost jako stavba zděná - byla buď náhražkou, která pomohla překonat období nedostatku, nebo nenáročným řešením praktického problému. Přesto jsou stavby, na které se zavedené hodnocení nevztahuje. Dřevěné kostely, kaple i drobné kapličky, Boží muka, zvoničky a kříže, které přetrvaly nepřízeň věků a skromně přežily do současnosti, se takovému pohledu vymykají. Poznamenalo je stáří i lidé, s nimiž sdílely společný osud, mnohými změnami prošla společnost a prostředí, pro které vznikly. Přestaly být součástí všedního života a proměnily se v jedinečné připomenutí minulého času. Pro dnešního člověka jsou především svědectvím o stavitelském umění a řemeslnické zdatnosti předchozích generací. Dřevěné kostely a drobné dřevěné sakrální stavby se v rámci České republiky v největším počtu dochovaly právě v našem regionu - na Těšínsku a v moravskoslezském Pobeskydí. Archivní záznamy a literární prameny zde připomínají existenci nejméně sedmdesáti tří dřevěných a polodřevěných kostelů, zmiňují také menší stavby jako kaple a zvoničky. V průběhu posledních dvou set padesáti let naprostá většina těchto staveb zanikla. Stalo se tak díky jejich postupnému chátrání, často díky tomu, že sešlá staletá stavba byla nahrazena novým zděným objektem. Mnohdy dřevěná svatyně zanikla i v souvislosti s živelnou pohromou - pohltily ji plameny. V r. 1964 tak nenávratně zmizel kostel v Tiché (u Frenštátu pod Radhoštěm), v nedávné době, v r. 2002, shořel kostel sv. Kateřiny v Ostravě-Hrabové, který byl ale jako jeden z mála obnoven v původním materiálu, byla postavena jeho kopie. Na českém Těšínsku dosud stojí dřevěné kostely a kostelíky na jedenácti místech. O řadě dalších už zaniklých stavbách vypovídají literární záznamy a archivní prameny. Připomenutí zasluhuje i fakt, že dřevěné stavby nestojí pouze na české straně Beskyd. Vyskytují a vyskytovaly se ve stejné míře po obou stranách současných státních hranic. Stíhal je stejný osud, prožily stejnou historii a v podobném stavu se dochovaly do dnešních dnů. Zvláštní na našem kraji je i to, že se zde nesetkáváme pouze se starými kostely. Dřevo znovu ožívá v nových stavbách, stává se rovnocenným partnerem moderních materiálů a současných stavebních technologií. Stačí zmínit kostel na Hrčavě z roku 1936 či zcela nový kostel ve Václavovicích z r. 2001. Podobných návratů můžeme v posledních letech zaznamenat celou řadu. Výstava představuje malebnou krásu zdejších dřevěných kostelů. Připomíná je kresbami, fotografiemi, dobovým zobrazením na pohlednicích. Výstavu doplňují také dřevěné modely těchto jedinečných staveb a četné předměty, které se dochovaly z jejich původního vybavení. Výstava ukončena 31. prosince 2007     Výstavní síň Muzea Těšínska "Musaion" Havířov Pohledy z mikro a makro světa Autor výstavy doc. RNDr. František Weyda, CSc., vědecký pracovník Biologického centra (Entomologický ústav) Akademie věd a pedagog Biologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, se zabývá morfologií bezobratlých zaměřenou na mikrostruktury zejména hmyzu. Objekty jsou studovány moderními metodami elektronové mikroskopie a zachycovány a zpracovány různými postupy digitální fotografie. Spojením těchto špičkových zobrazovacích metod lze dosáhnout zajímavých fotografií využitelných v popularizaci vědy i velmi působivých uměleckých obrazů, které Vám s laskavým svolením autora nabídne Muzeum Těšínska ke shlédnutí prostřednictvím této výstavy. Výstava nabízí ke shlédnutí velmi působivé obrazy živých organismů, pořízené špičkovými zobrazovacími metodami, které se v současnosti používají v moderních laboratořích. Výstava ukončena 31. prosince 2007     Výstavní síň Muzea Těšínska v Jablunkově Medvědi Výstava Medvědi je pořádána ve spolupráci s Klubem Panenky ČR z Prahy. Klub Panenky byl založen v roce 1999 v Praze a v současné době sdružuje nejen klasické sběratele starožitných panenek a medvídků, ale i autory a příznivce panenek a medvídků novodobých. Členové Klubu věnují pozornost také všemu, co do světa panenek patří - pokojíčkům, kočárkům a nádobíčkům. V neposlední řadě se členky Klubu o panenky a plyšové hračky starají i po stránce technické - věnují se jejich restaurování, zhotovují oblečení a řadu dalších doplňků. Velikým přáním sběratelek je v budoucnu vytvoření stálé výstavní expozice a jejím prostřednictvím udržení a obnovení ruční práce související s výrobou panenek a medvídků. Můžete potkat medvěda v Beskydech? Možná ano, když budete mít velké štěstí. Medvěd z Vás ovšem velkou radost mít asi nebude a Vy ostatně taky ne. Můžete potkat medvěda v Jablunkově? Docela určitě! A nejen jednoho - celé tři stovky nejrůznějších medvědů, medvídků, medvíďátek na Vás budou čekat ve výstavní síni Muzea Těšínska. Přijďte, naši plyšoví medvědi budou mít z vaší návštěvy obrovskou radost a nejen to, čeká na Vás bohatý doprovodný program - „Rok s medvědy“. Například si dle chuti budete moci medvěda vyrobit nebo ochutnat. Navíc se o medvědech dozvíte vše, co jste ještě nevěděli… Například, že jednoho dne roku 1902 se Theodore Roosevelt (1858 - 1919, prezident USA) rozhodl vyjet si na lov. Možná za to mohlo špatné počasí nebo muška, ale každopádně toho dne nebyl jako lovec vůbec úspěšný. Vrátil se zpět do tábora, když se v blízkosti objevil medvěd...a co udělal pan prezident? Neudělal to, co ostatní očekávali a odmítl medvídka zabít. Tato zpráva se velice rychle rozkřikla a jednoho pana cukráře napadlo k připomenutí této události místo sladkostí vyrobit plyšového medvídka, kterému s prezidentovým svolením dal jméno Teddy Bear. Medvídek se stal okamžitě nejpopulárnější hračkou a cukrář společně se svojí manželkou se k výrobě cukrovinek už nikdy nevrátili. Ať už to bylo jakkoli, plyšový medvídek a posléze bezpočet jeho vycpaných příbuzných vstoupili do historie. Na světě byla nová hračka, která od svého vzniku na počátku 20. století udělala šťastnými již několik milionů dětí. Partnerem doprovodného programu "Rok s medvědy" je Městský úřad Jablunkov a firmy HAMÉ, a. s.; PARK LANE CONFECTIONERY, s. r. o.; Milan Holec - stavební firma, Třinec-Lyžbice; Karel Goryl - knihařství, papírnictví, hračky, copy-centrum, Jablunkov a United-Bakeries a. s. - provoz pekárna Karviná.    Výstava ukončena 31. října 2007     Památník životické tragédie v Havířově-Životicích Pohlednice - umění nejskromnější Sbírka pohlednic patří k pokladům sbírkových fondů Muzea Těšínska a je vytvářena již více než půl století. Je nesmírně cennou a významnou dokumentací života v našem regionu. Vznik pohlednic úzce souvisí s filatelií a se zájmem urychlit komunikaci mezi lidmi. Za předchůdce pohlednice je považována tzv. Mulreadyho obálka s obrázkem sedící personifikované Británie vydaná 1. 5. 1840. O několik let později - v roce 1843 nechal vytisknout obchodník Henry Cole lístek s obrázkem, který poslal svým známým. Koncem 60. let 19. století realizovalo rakousko-uherské ministerstvo pošt nápad používání korespondenčního lístku, což se velmi brzy rozšířilo i u nás. Bez korespondenčních lístků by zřejmě vývoj nedospěl k pohlednicím. Od roku 1875 byl možný i mezinárodní korespondenční poštovní styk, lístky ovšem musely obsahovat pro česky mluvící uživatele poštovních služeb tištěný text: dopisnice. Údajně první skutečnou pohlednici vytiskl v roce 1870 francouzský papírník Léon Besnardeux, která se nedochovala. Proto se cení jako první pohlednice na světě korespondenční lístek, na jehož levé straně je obrázek se scénou ze života dělostřelců v prusko-francouzské válce. Byl zhotoven 16. července 1870 v Oldenburku v Německu. Lístek vydal knihtiskař August Schwarz, který je považován za vynálezce pohlednice. Při tisku pohlednic byla a je využívána řada technik. Nejstarší pohlednice jsou tištěny litograficky, technikou světlotisku a ručním kolorováním, technikou hlubotisku, posléze se začal užívat ofset. Vyvíjel se i formát pohlednic - v Evropě se nejvíce rozšířil formát 140 x 89 mm. O pohlednice se zajímali významní malíři a umělci, jejichž díla byla šířena i touto cestou. K těm nejvýznamnějším pařil Alfons Mucha (1860 - 1939). V polovině 1. desetiletí 20. století pohlednice získaly podobu, která dodnes existuje - rubová strana je rozdělena na dvě části, v pravé části je adresa, v levé text, na líci je pouze obrázek. Ve sbírce pohlednic Muzea Těšínska jsou bohatě zastoupeny vzácné pohlednice z konce 19. století a počátku 20. století. Sběratelský zájem obsahuje i následující desetiletí až současnost. A právě návštěvníci výstavy mají jedinečnou příležitost shlédnout množství těchto unikátních pohlednic. Jsou vystaveny pohlednice mnoha typů i provedení - kolorované, černobílé, mnohdy doplněné kresbami a průsvitkami, kukátkové a další. Nesmírně cenné jsou pohlednice měst a obcí našeho regionu, z nichž mnohé již dnes neexistují. Pohlednice odráží i vývoj průmyslu, důlních podniků, architektury, urbanizaci měst, odívání, osobnosti státníků, válečné události, přírodní krásy a další. Milé jsou gratulační a vánoční pohlednice a pohlednice milostné. Obdiv a pozornost upoutají i techniky, kterými jsou pohlednice zhotoveny, poštovní známky, poštovní razítka a láskyplné pozdravy jejich pisatelů. Výstava představuje i nesmírně vzácné nejnovější přírůstky sbírky. Výstava ukončena 28. října 2007     Výstavní síň Muzea Těšínska v Karviné Motocykl velký - malý, každý v sobě něco tají (Motocykly malé i velké) „Motocykl je dvoukolový dopravní prostředek poháněný spalovacím nebo elektrickým motorem. Kola má umístěna za sebou a pohonnou jednotku (motor a převodovku) mezi nimi. Řidič sedí na motocyklu obkročmo, směr řídí řidítky.” Tolik říká encyklopedie. Než však na cestu vyjel první motocykl (motorka, mašina), věnovala se jeho vývoji řada konstruktérů. Priorita je přiznávána Gottliebu Daimlerovi a Wilhelmu Maybachovi. V roce 1885 - 86 postavili první motocykl, aby ověřili vlastnosti Daimlerova vynálezu - spalovacího motoru. Dalším vývojem „motorové dvoukolky” se však nezabývali, našli ale dostatek následovníků. První skutečný motocykl i s tímto chráněným označením, neboť do té doby se mluvilo o motorové dvoukolce, vyráběli od roku 1894 Hildebrand a Wolfmüller. Jejich mnichovská firma byla první společností na světě, jež se zabývala sériovou výrobou motocyklů (vyráběla tehdy až 10 strojů denně). Našimi průkopníky výroby motocyklů byli mladoboleslavský knihkupec Václav Klement a turnovský mechanik Václav Laurin, kteří začali s výrobou velocipédů, ale v roce 1899 předvedli první skutečný motocykl v tehdejším Rakousko-Uhersku: jednoválcový motor byl již uprostřed rámu, měl elektrické zapalování vlastní konstrukce, obsluha stroje byla soustředěna na řídítkách, hnací síla se přenášela plochým řemenem na zadní kolo, rám stroje byl dostatečně robustní a bezpečný. Tato původní koncepce motocyklů LaK zevšeobecněla a prakticky se zachovala dodnes. Motocykl, dopravní prostředek odvážných mužů, se vydal na vítěznou jízdu světem. Během let se z prestižního dopravního prostředku stalo praktické a výhodné vozítko, které zajišťovalo dopravu i tam, kde se auto nedostalo. Relativně levná motorka spolehlivě sloužila na upravených cestách i v členitém terénu, cena sériově vyráběných motocyklů byla dostupná početným zájemcům a také provoz byl podstatně levnější než u ostatních dopravních prostředků. Motocykl sloužil k dopravě do zaměstnání, ve volných chvílích na výlety a za sportem. Motorky také brzy po svém vzniku stanuly na závodní dráze a výrazně ovlivnily moderní motorismus a motosport především. Výstava, určená všem obdivovatelům (velkým i malým) motocyklů velkých i malých, představuje vedle unikátních veteránů a osvědčených značek, které se ještě v nedávné době proháněly po cestách, také velkou kolekci v přesném měřítku vyvedených motocyklových modelů. Motocykly, velké i ty malé, doplňuje technická dokumentace, fotografie, závodnické trofeje a samozřejmě informace o nejznámějších firemních značkách a výrobních typech strojů, které psaly historii evropského motorismu. Zvláštní pozornost je věnována jedné z našich nejstarších závodních drah, Masarykovu okruhu v Brně, který se jezdí od r. 1930, a závodním drahám v našem regionu - od r. 1977 Petrovické kotlině a v letech 1965 - 90 ježděnému Těrlickému okruhu. Výstava ukončena 21. října 2007     Výstavní síň Muzea Těšínska "Musaion" Havířov Míry a váhy Měření délek patřilo k prvním měřičským technikám v probouzející se lidské civilizaci. A lidé přirozeně využili k měření to, co bylo nejblíže po ruce. Nedivme se proto, že u starých měr se setkáváme s částmi lidského těla: palci, prsty, stopami, lokty. Tyto míry existovaly již v antickém světě a mnohé z nich přetrvaly až do 21. století, byť jejich význam je již trochu jiný. V dnešních novinách máme „palcové titulky“ a sedíme před „17 palcovým monitorem“. Míry se vyvíjely nezávisle na sobě v různých regionech a je samozřejmé, že na odlišných místech a v jiných dobách měly tyto míry nestejné velikosti. Rozmanitost a nejednotnost měřících pomůcek a jednotek způsobovala potíže při stále rozvíjejícím se obchodě, tržním hospodářství a vývoji komunikace. Vadilo to už starým Římanům. A tak byly v celé Římské říši zavedeny společné míry pro oblast od Anglie až po Turecko., od Maďarska až po Afriku. Po rozpadu říše se rozpadl i tento systém měr. Až teprve v roce 1790 mezinárodní vědecká komise nabídla decimální systém. Navrhla, že přirozenou jednotkou délky je desetimilióntina vzdálenosti mezi rovníkem a severním pólem. Pro novou jednotku byl vybrán název „metr“ podle řeckého slova metron, což znamená míru. Trochu problematické bylo zjišťování vzdálenosti od rovníku k pólu, které vzhledem k tehdejším malým technickým možnostem trvalo skoro sedm let. První prototyp metru měl tvar tyče obdélníkového průřezu a byl vyroben z platiny. V roce 1797 byl uložen do státního archívu v Louvru. Konečnou podobu získal tento prototyp v roce 1886. Je to platinorhodiová tyč se dvěma vrypy uložena v Mezinárodním úřadu pro váhy míry v Sęrves u Paříže. Vzrůstající nároky na přesnost způsobily, že v roce 1983 byla stanovena nová definice metru. Je to délka dráhy, jenž urazí světlo ve vakuu za 1/299 792 458 s. Ve výstavní síni Muzea Těšínska se návštěvníci ponoří do zvláštního světa starých i novějších vah, objemových či délkových měr a pomocí tabulek mohou donekonečna přepočítávat staré míry na nové nebo opačně. Uvidí na vlastní oči loket, sáh, váhu na máslo, dozví se, co jsou váhy sklonné a co je lotové závaží. Výstava ukončena 23. září 2007     Výstavní síň Muzea Těšínska v Orlové Tiskařství v Těšínském Slezsku Vynález písma patří k nejpřevratnějším a nejtrvalejším objevům v dějinách lidské kultury. Historie rozvoje písma a jeho uplatňování doslova tvoří páteř dějin kultury. Dnešní všeobecné každodenní užívání znalosti čtení a psaní se zdá samozřejmé, ale nebylo tomu tak vždycky. Čtení a zejména psaní patřilo dlouho k vysoce kvalifikovaným a specializovaným činnostem úzké skupiny osob, které tvořily pro omezený okruh zájemců. K nejstarším dílnám, ve kterých vznikaly rukopisné knihy, patřila středověká klášterní skriptoria. Skriptoria shromažďovala, uchovávala a šířila veškerou vzdělanost tehdejšího světa. Každá kniha vyšlá ze skriptoria byla naprosto jedinečným originálem. Dochované rukopisné knihy jsou svou ojedinělou výtvarnou úpravou dodnes považovány za výjimečná umělecká díla s vysokou kulturní a vypovídací hodnotou. Počátek nové epochy v kulturním životě lidstva představoval vynález knihtisku. Za jeho vynálezce je označován Johannes Gensfleisch zum Gutenberg (1397/400 - 1468). Přesné datum vzniku jeho vynálezu je dodnes předmětem sporů. Nejčastěji bývají uváděna léta 1440 - 1454. Johannes Gutenberg nebyl prvním, kdo se zabýval myšlenkou tisku, první pokusy o tisk již byly známy. Genialita Gutenbergova vynálezu spočívala ve spojení předešlých různorodých postupů v jeden koordinovaný výrobní proces. Nový způsob reprodukce knih brzy nahradil dřívější zdlouhavou práci středověkých skriptorů i pracné zhotovování dřevořezů pro tisk deskotisků. Navíc takto rozmnožované knihy daleko rychleji šířily vzdělanost mezi nejširší vrstvy. Původní Gutenbergova technologie v ruční sazbě je ve své podstatě zachovávána dodnes. Jím vynalezené tiskové lisy, ačkoliv byly postupně zdokonalovány, se používaly k tisku knih téměř až do roku 1800, kdy byly vyrobeny první celokovové lisy, na kterých bylo možno tisknout při obsluze tří mužů až dvě stě tisků za hodinu. Teprve konec 19. století přinesl zmechanizování sazebního procesu, když v roce 1889 sestrojil O. Mergenthaler stroj na odlévaní celistvých řádků z kovových sázecích matric - tzv. linotyp. Další vývoj tiskové techniky představovaly písmenové a sázecí a odlévací zařízení vyráběné firmou Monotype. Další zdokonalení polygrafických procesů znamenal např. systém teleletypesetter vynalezený ve Spojených státech amerických v roce 1928, který umožňoval přenos sazby na dálku nebo vynález fotosazby vyvolaný především grafickými tiskovými technikami jako byly ofset a hlubotisk a řada dalších. Výstava Tiskařství v Těšínském Slezsku je věnována tiskařskému řemeslu, tzv. „černému umění“ od nejstarších dob do současnosti. Pomocí sbírkových předmětů se dozvíme například jak se tvořily a jak vypadaly knihy, když byl knihtisk ještě v plenkách a jak se výrobní postup s vývojem času zdokonaloval. Návštěvníkovi bude při procházce výstavou odkryt proces výroby knihy tak, jak celou řadu let v tiskárně probíhal a také jaké jsou pracovní postupy v polygrafickém průmyslu dnes. Součástí výstavy jsou také medailonky, které v krátkosti přiblíží historii několika nejvýznamnějších polygrafických podniků a jejich majitelů v regionu Těšínského Slezska, které patřilo k významným polygrafickým střediskům Rakousko-uherské monarchie. Výstava ukončena 9. září 2007     Výstavní síň Muzea Těšínska v Českém Těšíně Zámek v Ropici Zámek v Ropici je u konce své existence. Díky nedostatečné péči, vandalským nájezdům i více jak šedesát let zanedbávané údržbě dospěla zcela zdevastovaná stavba ke svému zániku - 22. června 2009 se zřítilo hlavní průčelí a kdysi reprezentativní zámek v romantickém přírodním prostředí se definitivně změnil ve zříceninu. Uzavírá se tak historie sídla, jehož základy sahají hluboko do 15. století. Obec Ropice je v písemných pramenech poprvé zmíněna v soupisu desátků vratislavského biskupství pořízeného někdy kolem roku 1305. Ve středověku ji drželi Sobkové z Kornic, kteří zde měli své rodové sídlo. V roce 1676 prodal Rudolf Sobek ropický majetek Maxmiliánu Pröcklovi z Procksdorfu a od něj ho v roce 1700 koupil Filip Saint Genois d Anneaucourt. Pod správou tohoto rodu byla tvrz v průběhu 18. století přestavěna na barokní zámek. Další velkou kapitolu v historii zámku napsali Celestové. Na základě kupní smlouvy přešel zámek i s přilehlým hospodářstvím v roce 1785 z rukou rodu Saint Genois na Celesty z Celestinu. Baron Karel Celesta s manželkou Gabrielou pokračovali v budování panství. Formovali zdejší společenský život, podporovali zavádění nových poznatků do hospodaření, v postavení mecenášů financovali rozvoj vzdělanosti. Zůstali však bezdětní, a tak když paní Gabriela zemřela, ropický majetek odkázala svým příbuzným Spensům z Bodenu. Spens-Bodenové, kteří Ropici získali v roce 1816, byli de facto i posledními zdejšími aristokraty. Přinesli na panství řadu změn, v polovině 19. století zde vytvořili obdivovaný a hojně navštěvovaný společenský salón. Smrtí barona Emanuela Spen-Bodena (*18. 11. 1831 Ropice, †23. 2. 1926 Ropice) se historie tohoto nevšedního panského sídla pomalu uzavírá. Posledním šlechtickým majitelem panství se stává jeho adoptivní syn Hermann Künburg. Hrabě Hermann von Küenburg-Spens (*10. 5. 1868 Brantice, †30. 7. 1942 Ropice) byl v roce 1926 adoptován svým bezdětným strýcem (matčiným bratrem). Ke svému jménu tehdy připojil jméno baronů Spensů a na základě rodinné dohody zámek se statkem zdědil. Po jeho smrti v roce 1942 (i on zemřel bezdětný) přešel majetek do správy tehdejší německé říše. Na konci války, v roce 1945 byl zámek včetně přilehlého statku jako německý majetek konfiskován, inventář vyvezen (jen malá část původního vybavení se dostala do sbírek Muzea Těšínska) a zámecký komplex sloužil státnímu statku; byla zde zřízena správa statku a byty zaměstnanců. Hospodaření státního statku i změna vlastníka po roce 1989 však zámek osudově poznamenala. Celý komplex byl i s přilehlými pozemky v rámci restitucí vydán Pozemkovým fondem ČR jako náhrada novým majitelkám s ujištěním, že existuje zájemce, kterému mohou zámek prodat. Následné střídání vlastníků a jejich nezájem o údržbu objektu i celého areálu vedou k jeho neodvratné zkáze. V ropickém zámeckém parku se dodnes zachoval pomníček nad psím hrobem. Jedná se o jednoduchý komolý jehlan vysoký 75 cm, na kterém je vytesáno jméno FINGAL. Říká se, že šlo o většího loveckého psa. Náhrobek byl už nesčetněkrát povalen, zatím se však vždy našel někdo, kdo ze sympatií k psovi povalený a trávou zarostlý pomníček znovu postavil a trávu posekal. Výstava potrvá do 2. května 2010     Výstavní síň Muzea Těšínska "Musaion" Havířov Významné osobnosti české vědy a techniky Výstava je připravena ze sbírek Národního technického muzea v Praze. Je zde prezentována desítka vybraných vědců a vynálezců působících v českých zemích v době od 18. do 20. století, kteří se významným způsobem zapsali do dějin české i světové vědy. Výstava je rozdělená na deset samostatných částí, které představují jednotlivé osobnosti. Pomyslnou časovou řadu tvoří portréty těchto vědeckých osobností: Prokop Diviš (1698 - 1765) Josef Božek (1782 - 1835) Jan Evangelista Purkyně (1787 - 1869) Josef Ressel (1793 - 1857) Karel Klíč (1841 - 1926) František Křižík (1847 - 1941) Viktor Kaplan (1876 - 1934) Jaroslav Heyrovský (1890 - 1967) František Běhounek (1898 - 1973) Otto Wichterle (1913 - 1998) Každé z těchto osobností je věnována samostatná část expozice. Je zde uvedena stručná charakteristika každé osobnosti, její portrét, písemné informace a dokumenty, osobní pomůcky a vynalezené nebo používané přístroje. Texty zároveň stručně osvětlují fyzikální nebo technický princip problematiky. Z trojrozměrných exponátů jsou prezentovány předměty, které souvisí s představovanými osobnostmi. Vesměs se jedná o unikátní, originální předměty. Na výstavě jsou představeny vynálezy jednotlivých osobností jako zkušební turbína Kaplana, polarograf Heyrovského, zařízení na výrobu kontaktních čoček Wichterleho, Resselův lodní šroub, Křižíkova obloukovka, Divišův bleskosvod, nebo předměty, které k vynálezům a objevům přispěly, mikroskopy J. E. Purkyně, detektory záření F. Běhounka, aj. Výstava přináší také zajímavé informace o činnostech těchto vynálezců, které ne vždy souvisely s jejich odbornou prací. Ti se střetávali s úřední mocí, závistí, ale i s obyčejnou lidskou hloupostí. Museli přesvědčovat veřejnost a mecenáše o prospěšnosti svých objevů. Některým se to podařilo, jiní tak úspěšní nebyli. Návštěva této výstavy nám připomene nejen historická fakta, ale umožní uvědomit si, kolik práce a úsilí se skrývá za technickými prostředky, které nám pomáhají v každodenním životě. Výstava ukončena 25. února 2007     Výstavní síň Muzea Těšínska v Jablunkově Ten vánoční čas Podobně jako v jiných krajích se i lidové zvyky a obyčeje našich předků na Těšínsku vázaly k nejrůznějším činnostem hospodářského roku. Zvlášť bohaté byly v předvánočním období (Adventu) a o Vánocích - jmenovitě o Štědrém dni, kdy se z mnoha úkonů věštila úspěšnost života v příštím roce (osud, počasí, úroda, nemoci a podobně). Věcem používaným o Štědrém dni se přisuzovaly magické síly, které se ještě umocňovaly posvěcením v kostele. Obřadní význam měla i mnohá štědrovečerní jídla. Postupem času měnily mnohé zvyklosti v rámci společenského a kulturního vývoje formu i obsah, některé se vytrácely jako neosvědčené, od jiných se ustupovalo jako od staromódních. Mnohé se však dochovaly a v rodinách se praktikují dodnes - spíše však už jen jako určitá forma zábavy, žertovné a nezávazné obyčeje, kterým se již nepřikládá jejich původní magický a věštecký význam. Výstava ukončena 11. února 2007     Památník životické tragédie v Havířově-Životicích Místa utrpení, smrti a hrdinství - vězni z českých zemí v nacistických koncentračních táborech Výstava seznamuje se specifičností jednotlivých koncentračních táborů, káznic a věznic od nástupu nacismu v Německu a dokládá jejich realitu. Dokumenty připomínají hrůzy nacistické vlády v okupovaných zemích, avšak věnují se i současnosti, poukazují na nebezpečí neonacismu, popírání holocaustu a varují před nebezpečím skupin, které dnes propagují nacistické ideje. Putovní výstavu připravili členové Českého svazu bojovníků za svobodu. Výstava ukončena 31. prosince 2006     Výstavní síň Muzea Těšínska v Orlové Zapomenutá a současná romská řemesla (Čirlatune the adaďivesutne romane buťa) Výstava se koná pod záštitou Ing. Evžena Tošenovského, hejtmana Moravskoslezského kraje. Sdružení dětí a mládeže Romů ČR ze Zlína představuje svět tradičních romských řemesel, která přinášela obživu a odrážela zájmy Romů. K nejčastěji provozovaným řemeslům patřilo kovářství, kotlářství, košíkářství apod. Na výstavě je možno zhlédnout ukázky řemesel a dozvědět se zajímavosti z každodenního života Romů. Výstava ukončena 31. prosince 2006     Výstavní síň Muzea Těšínska v Karviné Kouzlo ohýbaného dřeva Ohýbaný nábytek si svou jednoduchostí, praktičností, dokonalostí a elegancí získá nejednoho obdivovatele. Počátky průmyslové výroby ohýbaného nábytku jsou datovány padesátými lety 19. století. U zrodu technologie výroby stál německý rodák Michael Thonet (1796 – 1871), který začal kolem roku 1819 experimentovat s ohýbáním dřeva. Své záměry dovedl po více než třech desetiletích do podoby továrního technologického postupu. Původní profesí truhlář z porýnského Boppardu přesídlil do Vídně, kde zřídil v roce 1849 firmu „Thonet Sőhne“. V roce 1853 se firma přejmenovala na „Gebrűder Thonet“. První Thonetovy továrny byly budovány v padesátých letech 19. století. V roce 1856 vznikla továrna v Koryčanech, poté následovaly další po celé východní Moravě a později i v hranicích mocnářství i mimo ně. Nejvýznamnější byla továrna v Bystřici pod Hostýnem, založena roku 1861. Thonetové měli své majetky a provozy také ve Vsetíně. Výrobky značky Thonet pronikly na světové trhy. Sedací nábytek našel uplatnění v kavárnách, divadlech, kancelářích, sálech, bytových interiérech. Výrobou ohýbaného nábytku se začala ve Vsetíně zabývat od roku 1867 také další významná firma Jakob a Josef Kohn. Firma otevřela kolem roku 1870 pobočku hlavního vsetínského závodu v Těšíně. Kohnové se orientovali v počátcích své výroby na nábytek sedací, stoly a stolky, věšáky a věšákové stěny a postele. Vyráběli nábytek salonní a luxusní, soustřeďovali se na celé nábytkové komplety. Jejich produkce vyvrcholila výrobou nábytku vyráběném podle návrhů předních představitelů středoevropské secese a moderny. Kohnův nábytek byl vytvářen pro vyšší vrstvy zákazníků. Firma J. a J. Kohn se stala pro Thonety výraznou konkurencí. Důležité je také zmínit vznik akciové společnosti Mundus kolem roku 1906, která sdružovala hned několik firem na výrobu ohýbaného nábytku. Později se stala pro obě výše zmiňované firmy partnerem. V roce 1917 byly prodány akcie firmy Kohn Mundusu a tak vznikla firma Mundus – Kohn A. G. se sídlem ve Vídni. V roce 1919 se sídlo Mundus – Kohn přesunulo z Vídně do Těšína. První světová válka ochromila nábytkářskou výrobu vůbec. Po skončení první světové války byla i firma „Gebrűder Thonet“, která měla většinu závodů na území nově vzniklých středoevropských států, nucena přizpůsobit se aktuálním hospodářským i politickým poměrům. V roce 1919 se sídlo firmy přestěhovalo z Vídně do Brna. V roce 1921 byla ustavena akciová společnost Thonet A. G. se sídlem v Brně. V roce 1923 tato společnost fúzovala s akciovou společností Mundus, na společnost Thonet – Mundus. V roce 1925 tak vznikl koncern Thonet-Mundus, spojené Československé továrny na nábytek z ohýbaného dřeva, a.s. Sídlem společnosti bylo Brno. Fúze spojila všechny tři nejdůležitější firmy do jednoho organizačního celku. Poslední zasedání správní rady koncernu Thonet - Mundus se konalo 26. 5. 1940. Během 2. světové války řídil továrnu správce jmenovaný říšským protektorem. Po válce byl ustaven Thonet národní podnik, od roku 1953 Továrny ohýbaného nábytku, tedy TON národní podnik. V Československu prošly Thonetovy podniky mnohými reorganizacemi. Dnes je obchodní firma TON v Bystřici pod Hostýnem významným evropským výrobcem kvalitního nábytku z ohýbaného dřeva. Výstava seznamuje s historií firem Thonet a J. a J. Kohn. Představuje ukázky především sedacího nábytku z ohýbaného dřeva, které firmy vyráběly. Zmíněni jsou také další výrobci ohýbaného nábytku. Muzeum Těšínska děkuje za zapůjčení sbírkových předmětů Muzeu regionu Valašsko ve Vsetíně a Ostravskému muzeu Ostrava. Výstava ukončena 31. prosince 2006     Výstavní síň Muzea Těšínska - Technické muzeum v Petřvaldě Od plamínku k žárovce Výstava je věnována zdrojům světla, osvětlovadlům a osvětlovacímu sklu, tak jak se vyvíjely v průběhu staletí do dnešní doby. Původním a hlavním osvětlovacím zdrojem byl volný oheň. V dalších tisíciletích vývoje začal člověk ke svícení používat kromě louče také rostlinné i nerostné oleje a živočišné tuky. K prvním svítidlům náleží různé držáky na louče, misky a kahany na olej, později pak lucerny a svícny. Předměty tohoto typu, které se nám zachovaly do dnešních dnů jsou dokladem toho, že byly vyráběny s cílem vytvářet účelná i hezká svítidla. Malá světelná účinnost i nízký jas plamene hořící louče, olejového kahanu nebo později lojové svíce sloužil našim předkům po dlouhá tisíciletí. Teprve objevy a využití nových energií v 18. a 19. století posunuly vývoj světelných zdrojů a tím i svítidel kupředu. Převratným činem v historii svícení bylo použití petroleje místo oleje. Zdokonalená petrolejová lampa poskytovala mnohem lepší zdroj světla. Ve způsobu osvětlování došlo v průběhu 2. poloviny 19. století k zásadním změnám, kdy byly postupně tradiční svíčky, olejové lampy nebo petrolejové lampy nahrazovány plynovým a později elektrickým osvětlením. To přineslo zásadní technologické změny ve výrobě užitkového a dekorativního osvětlovacího skla, na které byly kladeny nové nároky. K rychlým změnám ve výrobě osvětlovacích těles v českých sklárnách došlo zejména v posledních dvou desetiletích 19. století v souvislosti se zdokonalováním svítivosti elektrického a plynového osvětlování (v elektrotechnice např. Pietteho-Křižíkova oblouková lampa -1878 a Edisonova žárovka - 1879, v plynařství punčoška C. Auera -1885). Významný přelom znamenala elektrotechnická výstava v Paříži v roce 1881, která ukázala možnosti elektrického osvětlení a nastartovala jeho rychlý rozvoj v celé Evropě. V roce 1883 se konala velká elektrotechnická výstava také ve Vídni, která upozornila na potřebu nových skel pro kryty osvětlovacích těles, jejichž výroba byla ostatně již zahájena v mnoha českých a moravských sklárnách (Josef Inwald - Zlíchov, S. Reich & Co. - Krásno nad Bečvou, Josef Riedel - Dolní Polubné, V. Kralik - Lenora ap.). Výstava představí osvětlovadla z depozitářů muzeí, která zastupují zdroje venkovského osvětlení, svítidla z domácností měšťanských i šlechtických, církevního prostředí, současná svítidla domácností, osvětlovací tělesa používaná v dopravě a hornictví. Návštěvník bude mít možnost zhlédnout různé druhy loučníků, svícnů, luceren, kahanů, petrolejových lamp, elektrických lamp, lustrů. Výrazná část výstavy je věnována osvětlovacímu sklu. Za všechny představitele skláren je prezentována produkce skláren ve Valašském Meziříčí – Krásně, jež měly dlouhou a slavnou historii. Provoz sklárny začal v roce 1855, kdy si ji od hraběte Evžena Kinského najala sklářská rodinná firma S. Reich & Co. Do nedávné doby produkující firma Osvětlovací sklo-Lares spol. s r. o. ve Valašském Meziříčí ukončila svou činnost v září 2003. Výstava ukončena 31. prosince 2006     Památník životické tragédie v Havířově-Životicích Dřevěné kostely na Těšínsku Stavby ze dřeva - roubené chalupy, špýchary, stodoly i další dřevěné stavby obvykle spojujeme s místy, kde „lepší“ stavební materiál je drahý nebo nedostupný. Připomínají také dobu, kdy dřevěná stavba neměla takový význam a vážnost jako stavba zděná - byla buď náhražkou, která pomohla překonat období nedostatku, nebo nenáročným řešením praktického problému. Přesto jsou stavby, na které se zavedené hodnocení nevztahuje. Dřevěné kostely, kaple i drobné kapličky, Boží muka, zvoničky a kříže, které přetrvaly nepřízeň věků a skromně přežily do současnosti, se takovému pohledu vymykají. Poznamenalo je stáří i lidé, s nimiž sdílely společný osud, mnohými změnami prošla společnost a prostředí, pro které vznikly. Přestaly být součástí všedního života a proměnily se v jedinečné připomenutí minulého času. Pro dnešního člověka jsou především svědectvím o stavitelském umění a řemeslnické zdatnosti předchozích generací. Dřevěné kostely a drobné dřevěné sakrální stavby se v rámci České republiky v největším počtu dochovaly právě v našem regionu - na Těšínsku a v moravskoslezském Pobeskydí. Archivní záznamy a literární prameny zde připomínají existenci nejméně sedmdesáti tří dřevěných a polodřevěných kostelů, zmiňují také menší stavby jako kaple a zvoničky. V průběhu posledních dvou set padesáti let naprostá většina těchto staveb zanikla. Stalo se tak díky jejich postupnému chátrání, často díky tomu, že sešlá staletá stavba byla nahrazena novým zděným objektem. Mnohdy dřevěná svatyně zanikla i v souvislosti s živelnou pohromou - pohltily ji plameny. V r. 1964 tak nenávratně zmizel kostel v Tiché (u Frenštátu pod Radhoštěm), v nedávné době, v r. 2002, shořel kostel sv. Kateřiny v Ostravě – Hrabové, který byl ale jako jeden z mála obnoven v původním materiálu, byla postavena jeho kopie. Na českém Těšínsku dosud stojí dřevěné kostely a kostelíky na jedenácti místech. O řadě dalších už zaniklých stavbách vypovídají literární záznamy a archivní prameny. Připomenutí zasluhuje i fakt, že dřevěné stavby nestojí pouze na české straně Beskyd. Vyskytují a vyskytovaly se ve stejné míře po obou stranách současných státních hranic. Stíhal je stejný osud, prožily stejnou historii a v podobném stavu se dochovaly do dnešních dnů. Zvláštní na našem kraji je i to, že se zde nesetkáváme pouze se starými kostely. Dřevo znovu ožívá v nových stavbách, stává se rovnocenným partnerem moderních materiálů a současných stavebních technologií. Stačí zmínit kostel na Hrčavě z roku 1936 či zcela nový kostel ve Václavovicích z r. 2001. Podobných návratů můžeme v posledních letech zaznamenat celou řadu. Výstava představuje malebnou krásu zdejších dřevěných kostelů. Připomíná je kresbami, fotografiemi, dobovým zobrazením na pohlednicích. Výstavu doplňují také dřevěné modely těchto jedinečných staveb a četné předměty, které se dochovaly z jejich původního vybavení. Výstava ukončena 31. prosince 2006     Výstavní síň Muzea Těšínska v Jablunkově Pokrývky hlavy (čepce, pleny, šatky, hacky) Výstava prezentuje několik souborů ženských pokrývek hlavy, které jsou vzájemně propojeny. První tvoří čepce těšínského kroje, znak vdané ženy. Kouzlo jemných „pavoučích“ sítí krajek „koronek“ těšínských čepců, zhotovených různou technikou, dokumentuje staré umění těšínských „koronkárek“. Na čepec byla upevněna a kolem hlavy uvázána složená „plena“ - velký ozdobně vyšívaný čtvercový plátěný šátek, po obvodu zdobený krajkou. Ve 20. století nahradil plenu šátek brokátový, také čtvercový, ale menších rozměrů, vázaný tzv. „na pidło“. V zimním období nosily ženy přehozen přes plenu ještě velký vlněný přehoz - „hacku“. V dnešní době vidíme ženy různých věkových kategorií chodit bez pokrývek hlavy. To se v 19. století a 1. polovině 20. století neslučovalo jak s morálním kodexem, tak s etiketou tehdejší doby. Větší část výstavy je věnována čepcům krojů na Těšínsku - byl to základní znak vdané ženy, která ještě v průběhu svatby, o půlnoci, byla obřadem „začepení“ zbavena dívčího svatebního věnečku a uvázáním čepce a následně připevněním „pleny“ byla svými družkami a starosvatkou zvláštním obřadním tancem „bioły“ uvedena do společenství vdaných žen. Od té doby nesměla být viděna bez čepce - tohoto základního znaku vdané ženy na celém území Těšínska, nošeného u všech typů krojů, tj. těšínského, jablunkovského, lašského i goralského. A právě kouzlo jemných „pavoučích“ sítí na krajkách „koronek“ těšínských čepců, zhotovených různými technikami - paličkováním, síťováním, háčkováním, pletením a tzv. křivou jehlou (na tylu), dokumentující staré umění těšínských „koronkárek“ Vám přiblíží naše výstava. Tradiční výroba „koronek“ se udržuje dodnes v polském Koniakowie a těší se velké oblibě a uznání. S čepci úzce souvisí několik vystavených exponátů těšínských, goralských a orlovských plen. „Plena“ - velký ozdobně vyšívaný čtvercový plátěný šátek po obvodu zdobený krajkou - se napříč přeložená nad koronkou upevňovala na čepec a uvazovala na hlavu. U těšínského kroje je výšivka provedena technikou dírkové a ploché výšivky, goralská plena má křížkovou výšivku, orlovský tylový šátek je vyšívaný tzv. křivou jehlou (háčkem). Ve 20. století nahradil plenu šátek brokátový, také čtvercový, ale menších rozměrů, vázaný tzv. „na pidło“. Vzorek látky byl stejný s látkou zástěry, což dokazuje několik kolekcí v muzejních sbírkách. V zimním období nosily ženy hlavu překrytou přes plenu ještě velkým vlněným přehozem - „hackou“. Materiál, z něhož byla vyráběna, se postupně měnil, byl doplňován umělým vláknem. Hacky nebyly jen tkané, ale také podomácky háčkované, pletené. Během 50. let pronikly mezi materiál umělé příze a hedvábí, měnil se také tvar na obdélníkový. Postupně, na přelomu 50. a 60. let 20. století, upadá nošení těšínského kroje. Některé hacky nalézají své uplatnění jako doplněk bytového interiéru. Krojové součástky na výstavě doplní dobové fotografie s ukázkou nošení ženského kroje a jeho pokrývek hlavy na Těšínsku 20. - 50. let 20. století z významných fotoateliérů regionu. Přijďte se podívat a inspirovat, vždyť techniky háčkování, pletení, paličkování i výšivky jsou stále živé. Třeba uvidíte právě ten svůj starý vzor nebo návod na zhotovení paličkovacího bubínku, který také na výstavě shlédnete. Výstava ukončena 5. listopadu 2006     Výstavní síň Muzea Těšínska v Českém Těšíně Prochaskova tiskárna, zal. 1806 Na počátku 19. století, s počátky průmyslové výroby na území Těšínského Slezska, vznikla v Těšíně tiskárna. Založil ji Fabian Beynhauer, knihtiskař a majitel tiskárny v Jihlavě. Záhy po vzniku tiskárnu prodal Tomáši Prochaskovi z Prahy, jehož potomci stáli v čele závodu až do 30. let 20. století. K tiskárně náleželo ve své době také vydavatelství, nakladatelství a knihkupectví. Nakladatelství tiskárny za svého působení vydalo sta titulů ve svých edicích - drobné i větší tisky náboženského rázu, modlitební knihy a kancionály, díla literární, hudební i umělecká. Prvním časopisem vytištěným v Prochaskově tiskárně byl Tygodnik Cieszyński (1848), později Silesia a od roku 1894 Noviny těšínské. Za svou rozsáhlou výrobní činnost, která umožňovala kompletní zhotovení knihy od sazby přes tisk až po vazbu, byl podnik roku 1883 povýšen na císařsko-královskou dodavatelskou firmu a mohl tak ve svém znaku užívat dvouhlavého císařského orla. Výstava věnovaná 200. výročí založení tiskárny v Těšíně roku 1806 návštěvníkům v krátkosti přiblíží historii jednoho z nejstarších polygrafických podniků na území Těšínského Slezska. Výstava ukončena 31. října 2006     Výstavní síň Muzea Těšínska v Orlové Kdo si hraje, nezlobí „Hra je dobrovolná činnost, která je vykonávána uvnitř pevně stanovených časových a prostorových hranic, podle dobrovolně přijatých, ale bezpodmínečně závazných pravidel, která má svůj cíl v sobě samé a je doprovázena pocitem napětí a radosti a vědomím „jiného bytí“ než je „všední život.“ (Holandský historik Johan Huizinga ve své knize HOMO LUDENS – Člověk hravý) Jak si všimli historikové a jak tvrdí přírodovědci, je člověk „homo sapiens“ - člověk rozumný, ale také „homo ludens“ - člověk hravý. Hraje si, nejen aby se bavil, zapomněl na každodenní starosti, ale i proto, aby nebyl sám - aby zažil blízkost druhého člověka a společně s ostatními sdílel potěšení ze hry. Hra je fenomén společenský nikoli individuální. Umožňuje kontakt mezi lidmi, ruší samotu a opuštěnost, podporuje vzájemné vztahy. Her je bezpočet a člověk je provozuje od svých nejstarších počátků. Kromě historie společenských her (jakýchsi „dějin“ od nejstarších archeologických nálezů po současnost) představuje naše výstava vybrané hry a herní aktivity, především ty, co nejsou založeny na náhodě, ale na schopnostech a dovednostech hráče. Ukazuje zábavu, která pomáhá procvičovat paměť, bystří pozornost, důvtip, logické myšlení i schopnost soustředění. Výstava se věnuje hrám, které vyžadují trpělivost, společný postup i spolupráci hráčů. Jde o zábavu, která účastníky připravuje na reálné situace, v nichž se bez rychlého úsudku, improvizace a předchozí zkušenosti neobejdou. Mohli bychom také říci, že jde o hry, které tříbí rozum, rozšiřují znalosti i schopnosti a prohlubují dovednosti. Naše výstava se věnuje především hrám dodnes provozovaným – hrám s kostkami, tyčinkami, barevnými kameny nebo žetony. Věnuje se rovněž hrám deskovým, tj. takovým, k jejichž provozování je nezbytná podložka s pevně stanoveným herním plánem, a hrám karetním! Rozebírá historii a druhy her, rozděluje je do typových skupin a připomíná, že ke starým hrám patří nejen obecně známé šachy, mariáš nebo kanasta, ale také pexeso, puzzle, scrabble, z nichž vyrostla dlouhá řada her moderních, současných. Přijďte se na naši výstavu podívat. Poznáte, že: „ ... hra je skutečným požehnáním, protože člověk může zaměnit nudný všední život za příjemné společenské pobavení a odpočinout si od každodenních starostí.“ (švédský spisovatel August Strindberg) Výstava ukončena 17. září 2006     Výstavní síň Muzea Těšínska "Musaion" Havířov Zahradní kvítí v zrcadle těšínské výšivky Muzeum Těšínska připravilo ojedinělou výstavu sbírky „životků“, tj. vrchních částí těšínských krojových sukní. Výšivka životků odráží historický vývoj těšínského kroje, podle ní se určuje jeho stáří, je také znakem majetnosti majitelky. Rozmanitost motivů, technik a použitého materiálu upoutávala vždy pozornost kolemjdoucích. Použité motivy se skoro nikdy neopakují, což dokládá bohatá kolekce muzejní sbírky životků, která čítá přes 1500 kusů. Výstava prezentuje jen zlomek této sbírky, avšak jsou to její nejzajímavější exempláře. Životky užší, starší – z 19. století – září do dálky svými zlatými a stříbrnými plastickými výšivkami, které vystupují nad povrch sametové látky různých barev (hlavně černé, vínové, tmavě zelené, tmavě modré nebo hnědé). V 19. století a na počátku 20. století se používala plastická výšivka zlatou a stříbrnou nití. Plocha s výšivkou byla malá a zcela zaplněná, tvary rostlin byly stylizované a obtížně určitelné. Plastičnost výšivky byla dosažena podložením každého prvku motivu stejně velkým prvkem vystřiženým z kartonu. Postupným vývojem docházelo u těšínské sukně k prodlužování výšky životku a současně ke snižování výšky pasu, což vedlo ke zvětšení plochy k vyšívání. Současně s tím se měnil také způsob lemování a materiál k němu používaný, někdy bortu doplňuje nebo i zcela nahrazuje výšivka. Na přelomu 19. a 20. století dochází k rozšíření stříbrné i zlaté výšivky na větší plochu a jednotlivé motivy výšivky – růže, zvonky, klasy, konvalinky, hrozny aj. – jsou již zřetelnější. V meziválečném období dochází k uplatnění barevné výšivky. a životky se stávají opravdovým zrcadlem zahradních květů. Vyšívačky vyšívaly životky širokou škálu barevnou žinýlkou, bavlněnou přízí, flitry, skleněnými hladkými a sekanými korálky, někdy vyšívaly kovovým bulyonem. Při své práci používaly různé techniky – plochý steh, stonkový steh, nahazované uzlíky a další. Neméně podstatné bylo také postupně se vyvíjející prostorové členění zadní plochy životku a s tím spojené umístění hlavních dvou motivů výšivky, jak můžete shlédnout na vystavených exponátech. Mezi nejoblíbenější motivy ze zahrad našich babiček bezesporu patřily kopretiny, sedmikrásky, macešky, tulipány, chrpy, karafiáty, a konvalinky. Později se začaly objevovat šlechtěné bramboříky, fuchsie, růže, narcisy a dokonce hořce. Mezi výšivkami najdeme také plody stromů – žaludy, kaštany, šišky, jablka, velmi častým vzorem jsou hrozny. Výstava ukončena 10. září 2006     Výstavní síň Muzea Těšínska v Českém Těšíně Písně na světlo vydané Kramářské tisky ze sbírek Muzea Těšínska Slovem „kramářské“ bývají nazývány drobné tisky též zvané jarmareční, špalíčkové, pouťové nebo poutní. Sám název napovídá nejčastější způsob prodeje – v repertoáru je měli předzpěváci na poutích a především potulní kramáři a jarmareční zpěváci, později i flašinetáři. Populární tyto tisky byly nejprve v prostších měšťanských vrstvách, později zejména na venkově, kde nahrazovaly i chybějící novinové zpravodajství. Tisky bývaly především písňového charakteru, ale zahrnují i množství textů prozaických – především modliteb. Tématika kramářských tisků byla velmi pestrá. Méně početné, ale o to pro nás dnes zajímavější, byly tisky se světským obsahem - o přírodních katastrofách, o válkách, o neštěstích, o nevysvětlitelných úkazech, o novinkách z cizích zemí, velmi časté jsou motivy kriminálních činů, především loupeží a vražd, které mají až baladický ráz (tzv. morytáty) a jsou typické svým drastickým líčením událostí. Častým motivem světských písní je láska – šťastná i nešťastná, nejčastěji špatně končící nevěrou jednoho z milenců, případně které brání sociální postavení zamilovaných nebo jejich rodiče. Oblíbené byly i vojenské písně nebo písně „kratochvilné, pro obveselení mysle a ukrácení času“, písně mravoučné o manželském soužití nebo vztahu rodičů s dětmi. Mnoho milostných a zábavných písní zcela zlidovělo a tyto písně známe i dnes např. „Holka modrooká“ atd. Největší podíl mají náboženské katolicky zaměřené tisky - nejčastěji písně využívané při poutích k poutním místům, písně k Panně Marii, k Ježíši Kristu nebo písně věnované různým světcům. Kromě různých prosebných písní a modliteb se vydávaly zejména tisky o zázracích a zázračných zjeveních, písně mravokárné nabádající k pokání a polepšení způsobu života, objevují se také písně s motivy z biblických příběhů nebo staré písně legendické, oblíbené byly i písně adventní, postní a koledy. Kramářské tisky byly tištěny od 17. století pomocí ručních lisů na hrubý levný hadrový papír švabachovým písmem v typickém formátu cca 10x8 cm a tento drobný sešitek obsahoval čtyři až osm nečíslovaných listů. Titulní strana byla zdobena drobným dřevořezovým obrázkem, který měl kupujícího zaujmout a často se ani nevztahoval k textu, ale do dnešních dnů tato pololidová výzdoba neztratila nic na svém půvabu. Teprve po r. 1850 se postupně prosazoval tenký nažloutlý dřevitý papír ve větším formátu cca 17x11 cm, listy byly nejčastěji dva, užívalo se postupně také modernějších rychlolisů a později také latinkové písmo a stránkování a jako výzdoba dřevoryty a ocelorytiny. Koncem 19. století však kramářské písně postupně zanikaly nebo byly přetvořeny do jiných žánrů. Výstava ukončena 28. května 2006     Výstavní síň Muzea Těšínska v Jablunkově Městečko pod horami Jablunkov, městečko pod horami, si získá svým zvláštním kouzlem určitě každého z nás. Město má svůj neopakovatelný půvab a velice zajímavou, dlouhou historii. My se vypravíme do Jablunkova v období II. poloviny 19. století a I. poloviny 20. století. Události tohoto časového úseku se odrazily na dění ve městě po stránce technické, kulturně společenské i politické. V roce 1869 byla zahájena stavba železnice, kdy bylo postaveno nádraží v Návsí, několik let poté se uvažovalo o spojení města s nádražím malou elektrickou dráhou. V roce 1890 postihl město tři dny trvající požár. V 90. letech 19. století byly na náměstí stavěny nové zděné domy. V roce 1905 byla dostavěna budova nové radnice, jejíž sté výročí si tímto také připomeneme, také byl zprovozněn nový železný most s nýtovanou konstrukcí. Roku 1908 byl zaveden telefon, roku 1911 byla vysvěcena nová budova soudu. Léta I. světové války se podepsala také na obyvatelích městečka. Období 20. a 30. let 20. století bylo ve znamení technických změn pro město. V roce 1926 byl zaveden elektrický proud do bytů a ulic, v roce 1929 byla vybudována kanalizace a v následujícím roce vodovod. Jablunkov se stále modernizoval. V roce 1928 byl postaven nový klášter Alžbětinek a roku 1930 nemocnice, v roce 1932 byl vysvěcen nový kostel vedle kláštera Alžbětinek. Konec třicátých let 20. století přinesl však Jablunkovanům počátek II. světové války. Po celé sledované období v tomto městečku žili lidé, kteří dotvářeli kolorit města. Pracovali ve svých dílničkách, prodávali v obchodech na náměstí. Svůj volný čas trávili v různých společenských sdruženích, podíleli se na zvelebování Jablunkova, scházeli se v místních hospůdkách. Přenesme se tedy do starodávného Jablunkova a nechme se unášet jeho atmosférou. K tomu nám pomohou fotografie ze soukromé sbírky Antoniho Szpyrce, staré pohlednice i sbírkové předměty spolu s archivním materiálem, které se nám dochovaly do dnešních dnů. Výstava ukončena 30. dubna 2006     Výstavní síň Muzea Těšínska "Musaion" Havířov Havířov: zrod města Před padesáti lety došlo na rozhraní Šumbarku, Šenova a Dolních Bludovic k historicky unikátní situaci: „na zeleném drnu“ zde začal vznikat sídelní celek, který se rychle rozrůstal, během krátké doby se osamostatnil a získal městský statut - ke dni 4. 12. 1955 bylo Havířovu dáno jméno a přiznána městská práva. Těmto událostem a prvním rokům existence samostatného města je věnována naše výstava. Seznamuje návštěvníky s havířovskou minulostí, ukazuje místní zajímavosti a nabízí pohled i do historie „rodičovských“ obcí. Těch obcí, které ve prospěch nového města ztratily část svého území, nebo zcela zanikly, ale přesto Havířov poznamenaly. Výstava se neomezuje pouze na listinný materiál a fotografie. Představuje řadu muzejních exponátů, předmětů určených pro výjimečné chvíle i pro každodenní potřebu, které svědčí o zdejším bohatém kulturním dědictví. Své obdivovatele jistě najde rekonstrukce interiéru z doby, kterou mnozí ještě dobře pamatují, určitě zaujme chronologický přehled důležitých událostí, pozornosti neuniknou ani statistické údaje. Výstavu provází program určený dětem, především žákům základních škol. Nabízí jim hru, zábavu, poznání. Výstava ukončena 2. dubna 2006     Výstavní síň Muzea Těšínska v Karviné Panenky Výstava Panenky představuje širokému návštěvnickému publiku sbírky Klubu Panenky České republiky. Panenky provází lidstvo od pradávna. Setkáváme se s nimi prakticky ve všech kulturách. V minulosti bývala panenka v podstatě členem rodiny, dědila se z generace na generaci. Panenky nejsou jenom hračkou pro děti, ale stávají se neustále pokračujícím dokumentem našich tradic a způsobu života. Klub Panenky byl založen v roce 1999 v Praze a v současné době sdružuje nejen klasické sběratele starožitných panenek a medvídků, ale i autory a příznivce panenek a medvídků novodobých. Členové Klubu věnují pozornost také všemu, co do světa panenek patří – pokojíčkům, kočárkům a nádobíčkům. V neposlední řadě se členky Klubu o panenky starají i po stránce technické - věnují se jejich restaurování, zhotovují oblečení a řadu dalších doplňků. Úkolem Klubu Panenky je napomoci nejen k záchraně historických panenek a seznámení široké veřejnosti s historií jejich výroby, ale i snaží se o navázání na dřívější sběratelské tradice v Čechách i v zahraničí. Klub Panenky ČR také vyhledává a kontaktuje české návrháře a výrobce panenek. Velikým přáním sběratelek je v budoucnu vytvoření stálé výstavní expozice a jejím prostřednictvím udržení a obnovení ruční práce související s výrobou panenek a medvídků. Výstava Panenky v Karviné prezentuje více než tři stovky jednotlivých exponátů v časovém rozmezí od roku 1900 až do současnosti. Vedle starožitných panenek z různých materiálů, krojových panenek oblečených do kopií skutečných krojů, máte možnost shlédnout také panenky meziválečné a z doby totality. Ty byly vyrobeny u nás nebo v bývalé NDR a patřily k dětství mnohých z nás. V neposlední řadě jsou na výstavě zastoupeny také panenky typu Barbie a plyšové hračky nejrůznějších podob. Návštěvníci navíc budou mít možnost odhalit kousek tajemství ze světa panenek – dozví se, jak panenky oslavují Vánoce a jak se pro panenky připravuje svatba. Panenky Klubu ČR se staly již mnohokrát krásnou výzdobou pódia při módních přehlídkách či různých kulturních akcích. Každá jejich výstava je jiná a každá má i své překvapení. Srdečně zveme všechny příznivce krásného světa panenek. Výstava ukončena 2. dubna 2006

Peníze v proměnách věků Výstava potrvá do 31.10.2010 VS Musaion, Havířov Výstava nás seznámí s vývojem platebních prostředků, jak se vyvíjely od svých nemonetárních počátků až k mincím novověkého mincovnictví tolarového období.

Dnes je: 29.07.2010