Příběh Byrtusova kurloku čp. 151 v Bukovci sice nepatří k těm se šťastným koncem, přesto zůstává zajímavým svědectvím snahy o zachování jednoho z posledních obydlí s dymnou jizbou v prostoru horského Těšínska. Přednáška se pokusí na příkladu Byrtusova kurloku představit výzkumné akce zaměřené na dokumentaci tradičního stavitelství, které během 20. století prováděli etnografové, architekti, památkáři i muzejníci. Usedlost čp. 151 v Bukovci, v oblasti karpatského domu, postupně dokumentovali Drahomíra Stránská, studenti brněnské architektury pod vedením profesora Antonína Kuriala, Helena Johnová v rámci Soupisového výzkumu Národopisné společnosti československé, architekt Leopold Plavec při její záchraně coby státem chráněné památky a rovněž pracovníci muzeí, ať již Slezského zemského muzea, Muzea Těšínska či Valašského muzea v přírodě. Byrtusův kurlok najdeme v souborných pracích věnovaných lidovému obydlí na Těšínsku a Beskydech, s autorským podílem Jiřího Langra, v Lidové architektuře na Moravě a ve Slezsku od Václava Frolce a nechybí ani v díle Lidová architektura v Československu od Václava Mencla. Avizovaný příběh na jedné straně dokládá dobová východiska a metody dokumentace, na straně druhé ukazuje trpké snahy výzkumníků zúročit výsledky své práce při záchraně konkrétní stavby, u níž byla kontinuita poznání přerušena.
Všechny kontakty
