slide6.jpg

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Užíváním stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.

Rozumím

Regionální pracoviště pro péči o tradiční lidovou kulturu v Muzeu Těšínska

Ve smyslu Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice, schválené usnesením vlády ČR č. 571 ze dne 11. 6. 2003, části B/4.2.6 byly v Moravskoslezském kraji funkcí Regionálního pracoviště pro tradiční lidovou kulturu pověřeny dle své územní působnosti dvě odborné instituce – Muzeum Novojičínska, příspěvková organizace a Muzeum Těšínska, příspěvková organizace.

Regionální pracoviště pro tradiční lidovou kulturu (dále jen Regionální pracoviště) v Muzeu Těšínska je odborným garantem péče o tradiční lidovou kulturu v rámci své územní působnosti v daném regionu. Je pověřeno funkcí informačního, školícího a metodického pracoviště. Provádí dokumentaci tradiční lidové kultury a koordinuje její provádění na území Moravskoslezského kraje. Shromažďuje doklady o mimořádně hodnotných a jedinečných projevech tradiční lidové kultury. Spolupracuje při identifikaci a zpracování záznamů o jevech tradiční lidové kultury. Poskytuje informace veřejnosti.

Předkládá návrhy na udělení titulu „Mistr tradiční rukodělné výroby Moravskoslezského kraje“ podle pravidel schválených usnesením rady MSK č. j. 107/8292 ze dne 23. 8. 2016.

Předkládá návrhy do celostátního seznamu na udělení titulu „Nositel tradice lidového řemesla“.

Podílí se na tvorbě a vedení Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Moravskoslezského kraje (dále jen Seznam). Předkládá návrhy na zápis do krajského Seznamu podle metodického pokynu, schváleného usnesením rady MSK č. 111/8592 ze dne 4. 10. 2016.

Předkládá návrhy na zápis do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.

Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice

Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice na léta 2016 –2020

Důležité webové odkazy z oblasti tradiční lidové kultury

www.mkcr.cz
www.nulk.cz
www.lidovakultura.cz
www.lidovaremesla.cz

Z národopisného výzkumu MT

kysuce

Projekt „Tradičné zvykoslovia u nás a u susedov“ ev. č. SK/FMP/02/007

V rámci projektu příhraniční spolupráce s Kysuckým muzeem v Čadci vydaný katalog „Dedičstvo otcov, zachovej nám Pane“ (Folkórne skupiny a súbory Kysúc a Těšínska) 2011.

Zjištěné informace uloženy pro badatele do databáze formou Powerpointové prezentace, doplněné fotografií souboru (pokud byla souborem dodána).

Dudáctví na Těšínsku pro zápis statku na Seznam v roce 2019

Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Moravskoslezského kraje
Ověnžok - točivý tanec

Metodický pokyn pro tvorbu a vedení Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Moravskoslezského kraje schválila rada Moravskoslezského kraje dne 4. 10. 2016, č. 111/8592. Jako první byly zapsány nemateriální statek „Jízda kolem osení v Lukavci u Fulneku“ současně s tancem „Ověnžok“. Zapsání schválila rada Moravskoslezského kraje dne 10. 10. 2017 usnesením č. 22/1949.

Muzeum Těšínska dosáhlo zapsání svérázného horalského tance ověnžoku na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Moravskoslezského kraje. Naše žádost byla schválena Radou Moravskoslezského kraje 10. října 2017. Tento unikátní tanec byl rozšířený v horské oblasti Jablunkovska a Třinecka v první polovině 20. století. Dnes mu hrozí vymizení, udržují ho už pouze regionální folklorní soubory. Muzeum Těšínska usiluje o rozšíření tohoto archaického tance, například v roce 2016 proto pořádalo díky podpoře ministerstva kultury zvláštní taneční kurz.

Ověnžok je typický točivý tanec horalů ze slezsko-polsko-slovenského pomezí (horské části Jablunkovska). Zahrnuje archaické pohybové prvky a skládá se z těchto částí: Po předzpěvu následovalo „zachození“ – obcházení tanečníků kolem sebe volným pomalejším krokem po elipse. Poté se ve dvojici tančilo rychlé zvrtané víření a po něm většinou následovala rychlá dohrávka „kulaný“.

Ověnžok byl nejvýznamnějším párovým tancem slezské goralské oblasti, tančil se při všech příležitostech (obřadní tanec, pracovní forma, taneční hry). Byl spojen s písněmi příslušného charakteru. V 50. letech minulého století Ivo Stolařík zapsal kolem 100 ověnžokových písní (monografie Hrčava). Postupem času se od Hrčavy, Istebné, Bukovce až po Nýdek vytvořily různé taneční formy ověnžoku.

ovenzok

Původně se používal také název „ťelenci“. Dle lidové etymologie byl odvozen od goralských krpců z hovězí kůže, které se na tanec užívaly a musely hodně vydržet. Dalším vysvětlením může být, že tanečníci ověnžoku se musí při tanci pohybovat v prostoru, který není větší než rozložená hovězí kůže. Hudební doprovod obstarává „gajdoš“, dudák, kterého doprovází jeden nebo dva houslisté. Nejznámějšími nositeli této hudební tradice byl na našem území muzikantský rod Zogatů, který stále aktivně přispívá k záchraně této hudební formy.

Tento projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.

 

 

Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Moravskoslezského kraje
Dudáctví

V návaznosti na schválení tance ověnžok do seznamu nemateriálních statků (neboli jevů tradiční lidové kultury) byl dalším nemateriálním statkem v oblasti Těšínska nominován tradiční jev „dudáctví“. Zapsán byl na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Moravskoslezského kraje na základě usnesení rady kraje č. 72/6511 ze dne 21. 10. 2019.

Dudáctví má na území Těšínska dlouhou tradici, sahá hluboko do historie a je významným prvkem zdejší tradiční hudební lidové kultury. Statek je udržován některými nositeli této tradice, zejména na Jablunkovsku a dochoval se ve vysoké míře autenticity, co se týče hudebního projevu hráčů (gajdošů).

Hra na gajdy se vyskytovala v celé oblasti české části Těšínska a zasahovala i přes hranice států do Polska a na Slovensko. Nástroj je tradičně nazýván gajdy, hráči na nástroj gajdoši. Vyskytovali se na celém území Těšínska a hrávali často ve dvojicích s houslistou. Toto uskupení se nazývalo gajdošská muzika. Gajdoš s houslistou často tvořili nerozlučnou dvojici.

Gajdy jako tradiční nástroj ustoupily již na počátku 19. století v některých oblastech Moravy
a Slezska do pozadí, a to kvůli jejich omezenému tónovému rozsahu, tóninové nepřizpůsobivosti nástroje a z toho plynoucí nemožnosti hrát na ně některé typy lidových písní, které se v novém repertoáru začaly objevovat. K určité obnově dudáctví dochází až ve druhé polovině 20. století, kdy se rozvíjí zájem o folklorismus obecně.

Rysem gajdošské hudby je jednoduchost, s jakou houslista interpretoval daný nápěv, naopak u gajd převažovalo bohaté přizdobování základního nápěvu různými trylky, průchodnými tóny a dalšími melodickými ozdobami. Velký vliv mělo valašské osidlování na počátku 16. století, které se projevuje hlavně v množství salašnických písní. V odlehlých oblastech Hrčavy se díky nepřístupnosti udržela gajdošská muzika ve dvou muzikantech a specifický horský způsob přednesu písní. Slezské gajdy, typické pro oblast Těšínska, jsou laděny v tónině D dur.

V oblasti Jablunkovska dodnes pozorujeme vliv gajdošského rodu Zogatů. Pavel Zogata často hrával se svým otcem, také gajdošem, Jiřím Malyjurkem. Jeho repertoár tvořilo přes 300 písní. Jeho syn, gajdoš Vladimír Zogata, se zabýval rovněž výrobou gajd.

Tento projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.

 

ovenzok

 

 

Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Moravskoslezského kraje
Stavění májí na Těšínsku

Dne 29. 3. 2021 schválila rada kraje usnesením číslo 13/784 zápis nemateriálního statku „Stavění máje na Těšínsku“ do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Moravskoslezského kraje.

Stavění májek patří podobně jako pálení ohňů ke starým letničním obřadům. Jejich původ lze přičíst předkřesťanské magii, symbolice růstu a plodnosti. Stromky a zelené větve měly přivolávat vláhu a ovlivňovat počasí. Májka chránila dům rovněž před nepříznivými silami. Na Těšínsku je tento zvyk i dnes velmi rozšířen, májky se staví každý rok na přelomu jara a léta. V některých obcích se vztyčují již v předvečer 1. května, tzn. 30. dubna, někde až 1. května. Májky neboli moje pak většinou stojí na svém místě do konce května, kdy bývají slavnostně skáceny. Organizátory stavění májí bývají obce, sbory dobrovolných hasičů, folklorní soubory, zahrádkáři nebo i jiné menší sousedské skupiny. Stejně jako v minulosti se i dnes staví máje soukromé. Mladý muž staví obřadně májku před domem své budoucí ženy, chlapec vztyčuje strom pro svou dívku. Dává tím veřejně najevo, že si tuto dívku vybral a chce si ji vzít za ženu. Dá se tedy říci, že jde o zvyk individuální i kolektivní. Obecní májky se staví na oslavu prvního máje. Bývají na veřejných místech – na návsi nebo náměstí, před budovou školy nebo kulturního domu, na hřišti. V některých obcích také na střeše hasičské zbrojnice. Z historie známe i máje hanlivé, na které se přivazovaly staré hrnce nebo boty.

Kromě samotného vztyčení stromu jsou důležité i přípravy. Dopředu se vybere strom, nejčastěji smrk. Musí být dostatečně rovný, vysoký a silný. Muži strom porazí. Na místě ho očistí od kůry a větví – pomocí łodky a pořizu a přemístí na určené místo. Někde jsou máje z estetických důvodů ze dvou částí. Kmenová část je z jehličnanu a na ni se nahoře připevní březový stromek nebo ozdobný jehličnatý kruh. Ten se zdobí stuhami, šátky, proužky papíru nebo krepovými květy. Pod vrcholek se někdy upevňuje láhev s pálenkou. Na Těšínsku bylo v minulosti obvyklé stavět i několik májů v jedné vesnici. Například když bylo v domě více svobodných dívek, tak pro každou z nich podle velikosti či podle stáří.

maje

Dříve se ke zvedání máje používaly hrábě, žebříky nebo tyče opatřené smyčkou lana – kleščiny. Dnes se stále častěji z bezpečnostních důvodů používá těžká technika. Máj se zapouští do jámy, která se buď vyhloubí každý rok na jiném místě, nebo je již na stálo opatřena kovovou či betonovou trubkou v zemi. Muži máj postupně zvedají a následně podpírají pomocí klínů. Pod májem se dříve pořádaly taneční zábavy. Chlapci drželi u májky noční hlídky, aby ji mládež z okolních vesnic neukradla nebo nepodřezala. To bylo považováno za velkou potupu pro celou mužskou část vesnice. V současnosti se už máj tolik nehlídá a nedochází tak často k půtkám nebo jiným konfliktům. Na konci května nebo začátkem letnic se máj obřadně kácí. V mnoha místech výskytu tohoto jevu akce dále pokračují pálením ohňů a novodobějším zvykem průvodů v maskách strašidel a čarodějnic, což je oblíbeno hlavně u rodin s dětmi.
 

 

Tento projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.

 

 

 

Mistr tradiční rukodělné výroby Moravskoslezského kraje

Pavel Kufa - řezbářství

Pan Kufa patří k nejvýznamnějším současným řezbářům na Těšínsku. S prvními lidovými řezbami se Pavel Kufa seznámil ve starých kalendářích, jež na Těšínsku vycházely a které si rád prohlížel. Na výstavě plastik Ondřeje Zogaty, řezbáře z obce Hrčava, kterou viděl v muzeu v Českém Těšíně, byl unešen jeho pracemi a figurkami horalů při práci. Stěžejní bylo pro něj osobní setkání v roce 1980 s řezbářem z Dolní Lomné Bronislavem Procnerem, jež mu předal své zkušenosti a znalosti a také v něm podnítil zájem o uměleckou tvorbu.

Pavel Kufa je řezbář samouk, sám začal zkusit vyřezávat v roce 1980. Zhotovuje figurální polychromované či jen mořené plastiky a reliéfy. Hlavním námětem jsou postavy horalů při práci, odpočinku i při zábavě, plné sugestivní hloubky výrazu. Dovede ve svých plastikách zpodobnit tíhu života na Jablunkovsku. Vytvořil si svůj osobitý styl, který je pro něj a jeho dílo tak charakteristický. Rád vyřezává také figurky muzikantů, které vyzařují radost a energii. Jako by jim autor vdechnul svým nožem život. Mezi oblíbené autorovy motivy patří také díla se sakrální tématikou (Pieta, Sv. Rodina, poutníci, evangelisté apod.). Pavel Kufa také oživil tradici vyřezávání betlémů na Jablunkovsku. Svůj první betlém vyřezal po roce 1989. Jeho betlémy můžeme označit za jakýsi vrchol řezbářského uplatnění Pavla Kufy. Ke své tvorbě používá lipové dřevo, většinu svého potřebného nářadí si vyrábí sám.

kufa

Blažena Slováčková - těšínská výšivka

Rada Moravskoslezského kraje vyhověla návrhu Muzea Těšínska a svým usnesením č. 107/8292 z 11. dubna 2017 na základě nominace rozhodla o udělení historicky prvního titulu Mistr rukodělné výroby Moravskoslezského kraje paní Blaženě Slováčkové z Českého Těšína. Paní Slováčkové bylo ocenění předáno 6. 6. 2017 na Krajském úřadě MSK, konkrétně ho obdržela za uchovávání řemeslné tradice: práci s textilem - bílou ruční výšivku a plastickou kovovou výšivku. Udělení ceny je spojeno nejen s finanční odměnou, nositel tohoto ocenění je rovněž oprávněn své výrobky označovat propůjčeným logem. Paní Slováčkové, která v letošním roce slaví významné životní jubileum, srdečně gratulujeme.

slovackova

 

 

Muzeum Těšínska pokračuje v dokumentaci jevů lidové kultury

Pokračujeme v dokumentaci tradičních jevů lidové kultury na Těšínsku. Letošní projekt (2018) byl rozdělen do dvou částí – v té první zpracovávala Mgr. Monika Kupková historii výskytu tradičních gajdošských rodin v horalské oblasti Jablunkovska jako významné nositele statku lidové hudební kultury. Zároveň zmapovala současné mladé pokračovatele a nositele této tradice a natočila s nimi záznamy jejich gajdošské hry na dokumentační DVD, které bude pro všechny zájemce k nahlédnutí ve sbírkovém fondu videotéky našeho muzea.

Ve druhé části věnovaly pozornost pracovnice muzea Mgr. Eva Hovorková a Mgr. Lucie Kaminská ve spolupráci se studentkou etnografie Ústavu etnografie a folkloristiky Masarykovy univerzity v Brně Ludmily Janásové dokumentaci současného stavu lidové architekury „in sittu“ ve vytipovaných obcích na Těšínsku, Jablunkovsku a Frýdecko-Místecku. Některé byly srovnávány ve vztahu k zápisu v Seznamu nemovitých památek okresu Frýdek-Místek a Karviná ze 70. let 20. století. Byly pořízeny mnohé dokumentární fotografie jednotlivých staveb, doplněné evidenčními listy památkového ústavu Ostrava před rokem 1988 s případnou citací popisu z něj a přiloženou starší fotografií. Možná je mnohdy i srovnávací kresba učitele Báči z muzejních sbírek. Jsou tak dobře vidět rozdíly ve fyzickém stavu jednotlivých staveb, mnohdy jsme došli ke zjištění, že objekt byl již demolován.

Přesto je potěšující i obdivuhodné, kolik těchto krásných roubených chalup ještě stojí. Plánujeme jejich propagaci formou muzejních tras s výkladem či zpracování nějaké mapky dochované lidové architektury. Snad ochranné památkové zóny budou jejich dostatečnou ochranou pro budoucí generace.

 

 

Lidová architektura

Lidová architektura