České země a Uhry, resp. Uhersko, později Československo a Maďarsko, byly po staletí propojeny dynastickými, kulturními i hospodářskými vazbami, ale současně i opakovanými konflikty. Přednáška sleduje tuto složitou dynamiku od středověku až do 20. století. Začíná u česko-uherských svazků mezi Přemyslovci a Árpádovci a u politického vzestupu Matyáše Korvína, který na čas ovládl i Moravu a část Slezska.
Významnou zastávkou je revoluční období 1848/49. V letech 1848/49 se na Těšínsku přímo nebojovalo, ale region měl pro Vídeň význam jako průchod mezi Slezskem, Haličí a Horními Uhry. Jablunkovský průsmyk byl vojensky střežen a využíván při přesunech jednotek proti maďarskému povstání. Přestože místní obyvatelstvo sledovalo revoluční události s různými sympatiemi – Češi a Němci spíše loajálně k Vídni, část Poláků s nadějí na oslabení Habsburků – Těšínsko se stalo spíše zázemím než dějištěm uherské revoluce.
Další důležitou etapou je rakousko-uherské soustátí po roce 1867, kdy české a uherské země sdílely hospodářský prostor, ale sledovaly rozdílné politické priority. Zvláštní pozornost je věnována železnici Košice–Bohumín, vybudované v 19. století jako severní uherský železniční koridor. Po rozpadu monarchie se stala jedním z klíčových bodů česko-maďarských sporů: Československo ji kontrolovalo jako životní tepnu Slovenska, zatímco Maďarsko po Trianonu ztratilo své tradiční severní trhy. Podobně i Těšínsko ukazuje, jak se starší česko-uherské dějinné vazby proměnily v česko-maďarské soupeření o hranice, suroviny a dopravní trasy.
Přednáška tak odhaluje dlouhé trvání česko-uherských tradic, které po roce 1918 vystřídaly česko-maďarské konflikty, a ukazuje, že železnice a hranice nebyly jen technickou či geografickou záležitostí, ale i mocenským a symbolickým nástrojem utváření nové střední Evropy.
Všechny kontakty
