petrvald.jpg

Technické muzeum Petřvald

K Muzeu 89
735 41 Petřvald

T: +420 596 541 092
E: petrvald@muzeumct.cz

Otevírací doba

Po–Pá 8.00–12.00 12.30–16.00
Ne   13.00–17.00

 

 27. 3. otevřeno od 12.30

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Užíváním stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.

Rozumím

Akce

VELIKONOČNÍ ZAJÍČEK

od 25. 03. 2019 do 05. 04. 2019

Tradiční velikonoční  výtvarná soutěž pro MŠ, ZŠ i veřejnost. Zajíčky vyrobené z různých materiálů odevzdejte do 5. dubna. Práce budou vystaveny a hodnoceny návštěvníky. Vyhodnocení proběhne 23. dubna, PDF

NAVRHNI POHLED PETŘVALDU

od 01. 04. 2019 do 12. 04. 2019

Výtvarná soutěž o ceny, návrh pohlednice současného města, pro děti i dospělé, PDF

NOČNÍ ŽIVOT ZVÍŘAT

od 08. 04. 2019 do 10. 04. 2019

Přednáška přírodovědce Muzea Těšínska Mgr. Petra Pyszka, pro ZŠ a SŠ, PDF

VELIKONOCE V MUZEU

od 11. 04. 2019 do 17. 04. 2019

Dílny pro školy, PDF

Výstava Obrázky z dějin Petřvaldu



Slavnostní zahájení 7. března 2019 v 10.00

Zájem o poznání minulosti měst a obcí stoupá, populární je historická ikonografie s nezastupitelnou výpovědní hodnotou. Platí to i pro slezský Petřvald, který získal městská práva až v roce 1955, ovšem předcházel tomu bouřlivý průmyslový a demografický rozvoj původně zemědělské lokality. K prvním vydavatelům petřvaldských pohlednic patřil Karel Schwidernoch z Vídně či Eduard Feitzinger z Těšína. Záhy se přidali petřvaldští vydavatelé Josef Hassler, Josef Lejsek či proslulý fotograf Gustav Preč. Výstava prostřednictvím nejstarších pohlednic a fotografií přiblíží podobu této hornické obce v první polovině 20. století.

Výstava potrvá do 28. února 2020

NAHLÉDNĚTE

LETÁK

 

Stálé expozice

Kouzelný svět tramvají

 

Ukázka funkčního modelu tramvajového vozu ev. č. 7 M.D.O.K.

Tramvaj nás provází již třetím stoletím. Od svých prvních krůčků až po současnost naplňuje touhu lidí zkrátit vzdálenost mezi městy, vesničkami a lidmi, přání bezpečně, rychle a pohodlně cestovat ať již za prací nebo za poznáním v potřebné četnosti a prostorové dostupnosti. Tramvaj je symbolem technického pokroku, která má také v dnešní době v oblasti přepravy osob své nezastupitelné místo a budoucnost. V minulosti i současnosti ovlivňuje stavební charakter měst a patří k jejich koloritu, vnáší poezii do našich životů.

Na Ostravsku a Karvinsku se tramvajová doprava stala fenoménem, který obsáhl tramvaje normálního rozchodu (1435 mm) a tramvaje úzkorozchodné (760 mm). Tramvaje zajišťovaly přímé propojení nejvýznamnějších sídel ostravsko–karvinského uhelného revíru.

Stavebním provedením i režimem provozu se úzkorozchodné veřejné dráhy pohybovaly na pomezí tramvaje a místní dráhy. Některé tratě byly vedeny téměř výhradně po vlastním tělese a silniční komunikace jen protínaly, velikost a provedení vozidel odpovídalo spíše železnici. V oblasti mezi Ostravou, Bohumínem a dnešní Karvinou existovaly čtyři provozy veřejných drah rozchodu 760 mm. Nejstarší z nich byla městská dráha v Bohumíně provozovaná jako jediná veřejná úzkorozchodná dráha na území dnešní ČR postupně v koňské, parní i elektrické trakci (1902). Následovala trať Hrušov–Polská Ostrava, která se později stala součástí Slezských zemských drah. V roce 1909 vznikl subjekt Místní dráha Ostrava–Karviná, o tři roky později Slezské zemské dráhy. Bohumínský provoz byl koncesován jako malodráha (Kleinbahn), ostatní tři byly založeny jako místní dráhy (Localbahn).

Přechod do kategorie drah pouličních či drobných se uskutečnil během 2. světové války a umožnil provozovatelům některé daňové úlevy a změkčení požadavků na technické povedení a stav vozidel.

Sloučením původně samostatných provozovatelů hromadné dopravy na základě zákona o komunálních podnicích vznikl Dopravní podnik města Ostravy. Předchozí zmíněné dráhy byly již součástí DPMO, když v roce 1953 do něj byly začleněny jako poslední drobná dráha Vítkovice-Zábřeh (Vítkovice–Zábřeh pískové doly) a místní dráha Mariánské hory–Brušperk (Zábřeh pošta–Hrabová Ščučí) s rozchodem kolejí 1435 mm, které do té doby patřily Vítkovickým železárnám.

Skutečnost, že řada tramvajových tratí obou rozchodů ležela mimo vlastní území města Ostravy, byla jedním z důvodů jejich likvidace v 60.–80. letech 20. století. Značná část příměstských autobusových linek zůstala ve správě nově vzniklého podniku ČSAD Ostrava, respektive jeho závodů v jednotlivých okresech.

Počátkem 50. let došlo k poslednímu rozšíření úzkorozchodné sítě a vytvoření dalších rozvojových záměrů. Již v roce 1961 byl zastaven provoz na nejmladší části dráhy od nádraží v Karviné do sídliště Stalingrad Karviná. Definitivní konec úzkorozchodných tramvají přinesl rok 1973. Normálně rozchodné tramvaje provozoval a provozuje rovněž Dopravní podnik Ostrava. Jejich základem se staly tratě parní tramvaje, vybudované Společností brněnských místních drah. Společnost zahájila v roce 1894 provoz na trati od tehdejšího Severního nádraží v Přívoze (dnes Ostrava–hlavní nádraží) přes Moravskou Ostravu do Vítkovic. V roce 1901 byly tratě parní tramvaje elektrifikovány. V pozdějších letech se pro ostravský provoz B.L.E.G. začal používat název Mährisch Ostrauer Local Bahnen (M.O.L.B).

Tradice hornictví/Tradycje górnictwa

EXPOZICE Z TECHNICKÝCH DŮVODŮ DOČASNĚ UZAVŘENA

Černé uhlí je jedním z úžasných darů přírody. Jeho existence, objev a následné využití přineslo lidem netušené možnosti, ohromující průmyslový rozmach i změnu životního stylu. Černouhelné hornictví je součástí každodenního života obyvatel Těšínského Slezska už po více než dvě staletí. První nesmělé krůčky a nálezy uhlí byly učiněny a písemně doloženy v údolí Burňa v Polské (dnes Slezské) Ostravě v roce 1763, o 13 let později pak v Karviné.

Expozice seznamuje s dolováním černého uhlí, s jeho počátky i technickým pokrokem v dobývání, řadou důlních podniků, životem v koloniích, těžbou uhlí v současnosti, změnami krajiny a dalšími zajímavostmi. Představuje hornické tradice i slavnosti, které jsou dodnes živé a které jsou spojeny s hornickými kapelami a spolky. Expozice znázorňuje hornický život v celé jeho každodennosti i pestrosti.

Węgiel kamienny jest jednym ze wspaniałych darów przyrody. Jego istnienie, odkrycie i wykorzystanie otwarło przed ludzkością niebywałe możliwości, spowodowało rozwój przemysłu i zmianę stylu życia. Już ponad dwieście lat górnictwo węgla kamiennego towarzyszy życiu codziennemu obywateli Śląska Cieszyńskiego.

Pierwsze informacje pisane pochodzą z 1763 roku, kiedy w dolinie Burnia w Polskiej (obecnie Śląskiej) Ostrawie odkryto poklady węgla, trzynaście lat później węgiel odkryto również w Karwinie.

Ekspozycja zaznajamia z wydobyciem węgla kamiennego, z początkami i zmianami technologicznymi jego wydobycia, z całym szeregiem zakładów górniczych, z życiem w koloniach, z obecnym wydobyciem węgla, zmianami w krajobrazie oraz wieloma ciekawostkami. Pokazuje tradycje górnicze i uroczystości, które do dzisiaj przetrwały i związane są z orkiestrami górniczymi i stowarzyszeniami. Ekspozycja jest obrazem codzienności i barwności życia górniczego.

Název projektu / Tytuł projektu: Dvě města - jedna tradice / Dwa miasta - jedna tradycja
Registrační číslo / Numer rejestracyjny: CZ.3.22/3.3.05/10.02025
Projekt je spolufinancován Evropskou unií z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Těšínské Slezsko - Śląsk Cieszyński.
Projekt dofinansowany ze środków Unii Europejskiej w ramach ERDF za pośrednictwem Euroregionu Těšínské Slezsko - Śląsk Cieszyński.

 

 

Technické skvosty hrací strojky

Chceme představit bohatství, rozmanitost i jedinečnost našich sbírkových fondů. Hrací strojky, které je možné nyní shlédnout na pobočce MT v Technickém muzeu v Petřvaldě, udivují svou krásou, technickou dokonalostí a umem našich předků. Hrací strojky naplňovaly touhu lidí sestrojit takové hudební nástroje, jejichž ovládání nevyžaduje zručnost ani hudební znalosti - mechanické hudební nástroje. Nálezy z Asie a Egypta nám dokládají jejich existenci již ve starověku, z Evropy v 15. století. Hrací strojky byly zpočátku součástí šlechtických interiérů, posléze se přesunuly do měšťanského a lidového prostředí, byly zdrojem obživy pro mnohé vojenské vysloužilce po Velké válce a například orchestriony těšily svými melodiemi ještě v 60. letech 20. století návštěvníky výletních a restauračních zařízení.

Ve fondech Muzea Těšínska jsou uchovány desítky těchto hracích strojků. Prezentujeme technické typy, z nichž nejstarší pocházejí z 2. poloviny 19. století.

 

IMG 50121

Nosičem hudebního záznamu strojků jsou například dřevěné hrací válce s kovovými kolíčky, kovové desky nebo perforované papírové pásy. Všechny tyto typy nosičů vystavujeme. Pozornost poutá Symfonion z 80. – 90. let 19. století, Polyfon se zvonkohrou z přelomu 19. a 20. století, ze stejného období Ariosa nebo Fonograf z konce 19. století - první přístroj na světě pro nahrávání a reprodukci hlasu (předchůdce gramofonu). Většina hracích strojků je vložena do dřevěné schránky bohatě zdobené perletí, rytím a zdobnými kovovými prvky. Nejrozměrnějším typem je Orchestrion – a tady můžeme obdivovat secesní malbu na jeho skleněných dvířkách, které rovněž vystavujeme. V rámci prezentace hracích strojků se návštěvníci seznámí s jejich vývojem, fungováním mechanismů, výrobci i dílnami, kteří je vyráběli a zdokonalovali, užitím doma i ve světě, hudebními skladateli, kteří pro ně skládali hudbu, uměleckou výrobou dřevěných schránek a mnohými dalšími zajímavostmi.

 

 

IMG 50261

VSTUPNÉ