Výstavy

27. 10. 2023 – 25. 2. 2024
Historická budova Muzea Těšínska

Před 105 lety, 28. října 1918, vznikla Československá republika. Společný stát Čechů a Slováků, k němuž se zástupci všech tehdejších slovenských politických stran a nejvýznamnějších slovenských organizací přihlásili 30. října 1918 podepsáním tzv. Martinské deklarace. Pražané a obyvatelé dalších českých měst jásali a s nadšením přistoupili k budování svého nového státu, vyhlášení ČSR ovšem doprovázel úporný vojenský, politický a diplomatický zápas o jeho hranice. Československé ozbrojené jednotky sváděly těžké boje o slovenské území s Maďary, kteří se s vytvořením ČSR odmítali smířit. Ani v českém pohraničí však nebylo vyhlášení ČSR vždy přijímáno s nadšením, právě naopak – s existencí nového státu a s jeho hranicemi se odmítali smířit především Němci v pohraničních oblastech, snad nejsložitější ale byla situace v prostoru Těšínského Slezska.

Těšínsko sice bylo jednou z historických českých korunních zemí se starými zemskými hranicemi, ale už před první světovou válkou se zde vytvořily mimořádně složité sídelní, sociální a také jazykové a národnostní poměry. I když řada obyvatel Těšínska zůstávala i v době vzniku ČSR národnostně indiferentní, v zásadě se na Těšínsku střetávaly český, resp. československý, německý, slezský a polský program. Poláci v řadě obcí převažovali, vytvořili v Těšíně vlastní místní politickou reprezentaci a nepřekvapí, že se dožadovali realizace svého práva na sebeurčení. Představy polské Národní rady pro Těšínské knížectví o připojení Těšínska k území nově vznikajícího polského státu ovšem narážely na představy ostatních obyvatel Těšínska – téhož práva na sebeurčení jako Poláci se dovolávali i těšínští Češi a také Němci, kteří tehdy ovládali většinu úřadů a soudů, německy mluvící obyvatelstvo převažovalo ve všech větších těšínských městech. A s Němci se práva na sebeurčení dožadovali i početní přívrženci silného slezského zemského hnutí, zejména příznivci Slezské lidové strany.

Otázka budoucnosti Těšínského Slezska – a částí slovenských pohraničních území na Oravě a na Spiši, kde se události vyvíjely obdobně jako na Těšínsku, se stala předmětem jednání poválečné mezinárodní pařížské mírové konference v lednu 1919. Návrhy těšínských Němců a Slezanů na neutralizaci těšínského území, vytvoření jakéhosi samostatného státu pod mezinárodní patronací či připojení Těšínska k sousednímu Německu konference odmítla a nezabývala se jimi. V Paříži se jednalo jen o polském a československém programu a budoucích hranicích mezi nově vzniklými dohodovými státy. Celé Těšínské Slezsko bylo postaveno pod mezinárodní kontrolu, do Těšína dorazila mezinárodní komise a 27. září 1919 pařížská konference rozhodlao provedení lidového hlasování – plebiscitu, který jí měl pomoci najít odpověď na otázku, zda si obyvatelé Těšínska, a to bezohledu na jejich národnostní či jazykovou orientaci, přejí, aby území Těšínska bylo přiznáno Polsku anebo ponecháno v hranicíchnově vzniklého Československa.

Mezinárodní plebiscitní komise v Těšíně byla doprovázena francouzskými a dalšími dohodovými vojenskými jednotkami, jež měly dohlížet na řádný průběh hlasování a dodržování klidu a pořádku na sporném území. Do příprav k hlasování se ovšem zapojily nejen mezinárodní komise a československé a polské úřady, ale brzy se o slovo přihlásilo i místní obyvatelstvo a místní politické strany a především jejich agitátoři a tisk. Záhy se tak ukázalo, že těšínská mezinárodní komise nebyla v hustě osídleném a jazykově a národnostně smíšeném regionu schopna čelit rostoucímu napětí, vzájemné nevraživosti, stále ostřejší agitaci, násilným „přesvědčovacím“ metodám, fyzickým útokům a teroristickým akcím ozbrojených bojůvek, ani stávkám, rabování apod. Vzhledem k vypjaté atmosféře, dohnané až k vyhlášení výjimečného stavu a také vzhledem k očekávaným nejistým výsledkům připravovaného hlasování navrhla na počátku léta 1920 polská delegace v Paříži upuštění od uspořádání plebiscitu a rozdělení území Těšínského Slezska, Oravy a Spiše mezinárodní arbitráží.

Polská i československá delegace vyjádřily svůj souhlas s arbitrážním řešením při jednání, které se poté uskutečnilo v belgickém letovisku Spa 10. července 1920. Konečné kompromisní rozhodnutí pařížské mírové konference o průběhu podnes platnýchpolsko-českých státních hranic na Těšínsku a také polsko-slovenských hranic na Oravě a Spiši bylo zveřejněno 28. července 1920. Správa nad přiznanými částmi Těšínska, Oravy a Spiše byla zástupcům československých a polských úřadů na těšínském náměstí předána mezinárodní plebiscitní komisí slavnostně 10. srpna 1920.

Autor: PhDr. Tomáš Rusek
Kurátor: Mgr. Martin Krůl, Ph.D.

LETÁK